je krásna

taron: Dík za názor :). Zaujalo mě na něm hlavně to, kam nás uvažování nad dílem může zavést. Napsala jsem glosu, hříčku na téma cesty ke štěstí. A teď řešíme, jestli se vědomě uvádět do deprese nebo mstít na kolemjdoucích... Já ten příspěvek níže v diskusi psala v legraci, opravdu pochybuji, že je možné si depresi naordinovat a řízeně dávkovat. A ten původní text nebyl zase tak hluboký, až mě překvapuje, jaké úvahy vyvolává... ale že by vyvolal i hádku, to snad ne :).

hmm.. :)

Amelie M.: Ďakujem.

aneb.. jak si dopředu udělat alibi :)) dobrá je, upřímná..

hezké, jak se umíš dívat.. je to cítit nejenom z téhle mini..

jsem z té první sloky měla pocit, že bude naladěna smutně.. ale není.. pěkná, "chytrá"..

taron: :)) díky

vnímám to více, jako křehkou myšlenku, než jako báseň.. líbí se mi

líbí

Orionka: Ano, podle tvého vysvětlení jsem to předtím tak nějak cítila, ale netroufala jsem si to napsat, protože je to možná až na hádku, možná ani tak se nechci hádat já, jako by se mohli chtít hádat druzí, ale je to opět složité : co je lepší? Uvést se záměrně do depky, vědomě v určený čas, v určeném prostoru - vypsat se a pak spokojeně žít? Nebo je lepší nechat depku na sebe spadnout a pak se " mstít" na kol kolem jdoucích a žijících? Plánování, neplánování, vědomě, nevědomě? Co pomůže psychice lépe? Toť otázka. Podle mne může ta depresivní hladinka být prospěšná, ale nic se nemá přehánět, takže si i tu hladinku rozumně kontrolovat. :)

jejda, to je krásné, báseň v básni, fakt.

jé...tady se tancuje! No...já vždy říkala, že nejkrásnější smrt je ve spánku, no, možná ještě i při tanci atakdál :)))

nepřipadá mi smutná, naopak, je to oslava života..., nadhled a radost.

Yana: Ďakujem Ti.

...hm, to je smutné, to s tou zahradou, staříci si vytvořili kus ráje...a už tam ráj není, snad jsou jinde v ráji..
..hm, proč žít? No, toť otázka, jo, vytvořit si více směrů, více snůpků životních cílů a pak jen už žít a žít a žít...dokud se nedostanem od rajské zahrady :)

3,4 a 5 verš je nádherně působivý, celá básnička je tak něžná, ale i křehoučká, no opravdu třeba paradoxně by to všechno mohlo přežít navěky...použiji taron vyjádření-milovat milováním, na to jsem si teď vzpomněla

ou tak to je silná báseň, jakoby se mi úplně vetřela pod kůži, tíživá, ale moc zajímavě napsána a působivá

Zamila: nebo napiš báseň..., nebo...cokoli, děkuji

Orionka: tak se to ve mně pralo, ale zvítězil můj přístup k životu, ale chvíli jsem balancovala :-(, děkuji

pravda ten závěr může být vyložen různě, ale proč se neutancovat k smrti, proč nežít tak až naprosto vyčerpáni padneme, ale bude to nádherný tanec ten náš život, že? tvé myšlenky jsou mi blízké...