ja fakt napsala KaVka? ZABTE ME!!

U tebe nevsedni nalada

slnečnica, puero, Amelie M.: Děkuji všem, všem, všem!

Zajímavé. Jak jsem to tak četl, říkal jsem si, hmm to je tak vznešeně vyhlížející záležitost, tanec v oblacích, jakýpak asi ďábelský fígl je v tom, že to nemůže vyjít? A ejhle, prostě jen klimatické potíže. Tohle je vlastně gentlemanská básnička, že jo? Říká: lituji, ale nebudem spolu tančit, ne snad proto, že bych se taky neuměl vznášet, ale protože mám na zřeteli tvé zdraví. Milé.

Máta: rozhodně je to zajímavý :-)

To je také milé a nežné!

taron: Ja ďakujem Tebe milá taron, výstižne si zhrnula podstatu problému. Naozaj vďaka.

Amelie M.: Myslela jsem si, že to v tom uvidíš, když nikdo jiný, tak zrovna ty (páč jsi přece chytrá holka). Jinak ale vznikla v době kdy jsem popisovala jednu nepěknou a hodně krvavou skutečnou historickou událost dávno před tím, než mě navštívil kat... (to zní dobře, co? :-D)

Máta: původně jsem to měla na jazyku, že jsi deformovaná Prokletýma rukama.. :) taky tam tu spojitost vidím, ale nechtěla jsem si hrát na chytrou (ač jsem, nepochybně!) :)))))))))))) jo.. máš pravdu ;)

Amelie M.: Jsem ráda, že se ti přesto líbí. Víš co jsem si uvědomila, když jsem si teď po dlouhé době tu báseň přečetla? Jak moc koresponduje s příběhem Prokletých rukou, nebo tedy spíš s jednou jejich postavou, ale vznikla před víc než rokem při psaní něčeho úplně jiného. :-)

hezká.. kéž by to tak bylo.. :)

Olivka: Děkuji!

pěkná! :-) snesl bych ti modré z nebe, ale protože se bojím, že by se pak něco zvrtlo, spokoj se s tím, co máš :)) líbí se mi..

Zamila: za vším hledej Kavku joo? :))) diky

dobrý Máto, sice jsem musela číst třikrát, než jsem si to srovnala v hlavě.. ale líbí.. :))

Náčelník Holá Ruka: To sem ale nesmíš psát :-D ;-) A neboj, se zase rozjedeš :-) Mně se líbí :-)

Křičíte moc krásně. Působivé verše s hloubkou významu.

Zamila: Děkuji :) Ač mě se zdá zatěžkaná a jaksi neobratná po tom takřka roce nečinnosti

To je ale roztomilý a vzdušný ... ! :-)

Člověk bloudí na své cestě životem, a neboj, nejen ty, i já ..i druzí, je fajn, když nám občas někdo ukáže cestu a když pak už třebas i víme co a jak dál. Takže, zabloudit je lidské. Ale je potřeba pořád a pořád hledat správnou cestu a pak - až nám ji konečně někdo ukáže ( nebo ji poznáme sami) pak už to půjde ráz na ráz.
Hledej, ptej se , prociťuj, uč se, komunikuj, řiď sama sebe jako autopilot :))) a vono se to blbé kolo nakonec rozmotá :)

moc krásně zpracované, výstižné, působivé, jak psala Yana.