Krávy Tě budou milovat. Povedený kousek.

Orionka: Díky ti moc za komentář. No jo, holomek to je, vlastně všichni si tak nějak nezadaj. Olivier by rozhodně dostal víc prostoru v případném rozvedení do rozsáhlejšího útvaru, stejně jako minulost, která tu byla jen lehce naznačená a text by celkově oživila posunula o nějakou tu rovinu jinam.
Co se týče stylu, máš pravdu, je to klasika, předvídatelná, jednoduše odvyprávěná. Ale zase sám příběh si o takový styl řekl, jak jsi sama podotkla. Neříkám, že ráda neexperimentuji, nepohrávám si (nejčastěji s formou, neobvyklými obraty, rychlostí textu), ale styl obvykle přizpůsobuji příběhu a tomu co tam potřebuji sdělit, jak potřebuji zapůsobit na čtenáře, jeho celkovému vyznění. Pokud mě něco takového nenapadne, držím se ověřené klasiky. (A také povídku jsem napsala před více než rokem a teď už jsem o nějakých pár set nromostran dál, ale přesto si stále myslím, že se za ni nemusím stydět :-))
Každopádně děkuji moc za připomínku, vážím si toho, že čteš i konstruktivní kritiky.

taron: Děkuji, však už jsme si to vyříkaly soukromě a teď už doopravdy končíme :). Myslím, že to nakonec byla docela užitečná debata, pro mě tedy určitě.

jejda, to je sranda.

Díky, že i mě miluješ :))

Mě připadá smutná, strašně smutná, i když není o dušičkovém období, o mrtvých - je o živých mrtvých...o tom, že nikomu neschází míč? Tvůj? To je strašně smutné, zklamané naděje, touhy, cíle...to je smutnější, než samotná smrt.
Výborně sepsané,
Mířil jsem do ráje,
teď prchám z ráje pryč.

Já stejně cítím, že pokud člověk jde za vším s upřímností, pak i to míření do ráje a kamkoliv, ať to dopadne jakkoliv, má a mělo smysl!

Tak jo, už jsem chtěla před tím napsat ( už před 8.11.), že se omlouvám, bála jsem se , že mi bude napsáno, že je zbytečné se omlouvat - jo, nejlépe je se nenechat vyprovokovat :) jo a taky je nepříjemné se omlouvat , to víme všichni, a taky mě štve tolik prázdých slov, jak píše Houmr, prostě mě to všechno už začalo štvát a příčina nebyla toliko v básni , nebo ve formě básně, nebo v komentech... už to bylo ve všem (u mě). Vyprudila jsem se, uklidnila a teď mě to mrzí. NO, víte, to mám po otci, on byl taky takový, vždy jsem na něm viděla, jak ho mrzelo, že se neovládl - ale k něčemu to všechno bylo. Myslím, matně vzpomínám, on se asik neomlouval, omluvou bylo jeho tiché mlčení ( a mě osobně to stačilo). Pro mě je omluva nutná, nevím k čemu, snad proto, že mám přiznat , že jsem něco přehnala - myslím, že přeháníme občas všichni ... leč, mě omluva pomáhá, zakončit nějaký problém, pokud to pomůže i druhým, hlavně Orionce, pak budu ráda. Děkuji.

Yana: Komár, jo, je to něco hnusného, ale s přirovnáním k dětem, je sání krve - jako komár opravdu drobotinka...

zrovna asociace s komárem mě tam vlétla nejvíce kvůli těm Lovcům mamutů - tam jich prej bylo - mazali se sádlem, měli je všude po obličeji, chudáci, fuj. -- jo a taky jedli syrové myši...docela nechutné - leč nutné pro přežití...
a čeho všeho jsme my, v dnešní době schopni udělat pro přežití? Občas taky nechutné :)A největší rozdíl je v tom, že oni věděli proč to dělají, my si občas ty nechutnosti ani neuvědomujeme, bezprostředně nejsme neustále v nebezpečí smrti - oni byli.

Já myslím, že jste se trefili všichni, i Homér, jasně, zátěž výchovy dětí, sama o sobě není problémem, jenže těch zátěží má dospělák tolik, že vlastně ani neví, jestli je šťasten, jen plní své povinnosti a role, a vlastně kolikrát ani " neví" , jak k nim přišel...naloženo na záda se plahočíme životem... a divíme se :)
I Orionka má kus pravdy. Jo. Jo. Je to boj :))
Děkuji všem za zamyšlení, pomohlo mi.

Při slunci a při všem s nohama na zemi, nádherně vyjádřeno, celá je krásně nostalgická, jemná, jen chvíli jsem na konci měla strach, ale vysvětlil jsi to v komentářích, tak jsem spokojena

Pěkná a smutná. Určitě zajímavé přirovnání k vločce.
nádherná jako víla, co na mém okně celou zimu žila:)

moc hezká svým přirovnáním

Chi chi :-) Milá báseň :-)

fascinuje mě a našla jsem si v ní určitou souvislost s něčím co jsem prožívala, jsou v té básničce místa na pozastavení např. zámek na paklíč falešných extází, nebo místo s barometrem

Pěkná, i když smutná svou konečností ... Opovaž se roztát ! ;-)

Pěkná, úsměvná:)

No hezký :). Početla jsem si, i když to bylo tak nějak předvídatelné... líbil by se mi nějaký nečekaný zvrat v závěru, který by ji proti přáním všech přihrál Olivierovi, protože sázka je sázka... prostě z toho ten holomek vyšel moc lacino, o tohle se sázet! :)).
Je to psáno klasickým vypravěčským stylem, který bravurně ovládáš. Ono to k romantickému tématu i k době příběhu hezky ladí. Na druhé straně takhle se psalo už někdy před 200 lety a možná mi tam chybělo něco nového, aby byl větší důvod, proč to číst i dnes. To neber jako kritiku stylu, je skvělý a prostě umíš... jenom mám pocit, že rutinu jsi už zvládla dokonale a máš na to, abys ses posunula výš a prorazila s něčím novým.

Hezká, milá

Týýýjo, próza v neslavnějších dílech ! Gratuluju a nesu kytku ! ;-)

i já mám s LDN svoje zkušenosti a musím se pod tvá slova jen a jen podepsat.. jen snad, že ty flašky ubírají na důstojnosti a tam, kde jsem pracovala já, se nahradily hrníčky.. což mělo za následek věčné převlékaní pacientů.. nepomůžeš si.. bryndák nebo flaška? co je lepší.. ach jo..

když se zařvalo důchod, bylo tam návštěv.. a mimo tyto "žně" téměř nikdo.. fakt zoufalý pohled.. jen chci snad dodat.. a to sama určitě víš.. že personálu je málo.. a je přetížen.. proto se nedá spousta věcí ani při dobré vůli zrealizovat.. :-/

dobrá báseň.. dobrá..

Tenhle filozofující nádech tvým básním rozhodně prospěje. Vždycky básni prospěje, když má nástavbu nad kterou se člověk zamyslí.