Doufám že všechno s těmi modrookými a svazem Mladých členů a tak v příští kapitole vysvětlíš. Sice asi, předpokládám že vím o co se přibližně jedná, ale přece... Piš dál, schválně co s toho bude. Zatím si mě zaujala.

DDD: To ano... Někdy, když jedu třeba metrem, tak pozoruju lidi a snažím se nahlédnout "dovnitř", za ten povrch... a někdy je to "uvnitř" tolik jiné než to, co je zjevné. To člověk nejlíp zjistí, když se s někým dá do řeči... :-)

Gwendoline: Nemáš zač, myslím si, že o tobě ještě uslyšíme :)

kmotrov: Děkuji. Jenom nerozumím, jaké frázování myslíš. Když jsem psala, že mě baví chodit až na dřeň, myslela jsem tím obsah. Frázování je členění, čili forma, nebo se pletu?
Taky mě zaujalo, že je to zároveň spontánní i s odstupem... ale v tom máš asi pravdu :).

Povedená komedie se sociální tématikou, využívá stereotypy (není nijak zvlášť vysvětleno, proč se od Uhlíře očekává, že bude krást krávy) a nevyvolá žádné zásadnější překvapení (snad jen to, že ten les nakonec opravdu vypálí, ale to je spíš moje předpojatost, a také to, že si Dorotka zprvu vybere Kazatele, když to už od začátku vypadá, že by si měla vybrat Uhlíře).

Nejvíc mě pobavilo "do mýho lesa/do našeho lesa/do vašeho lesa" :-D a zcela absurdní myšlenka Kazatele na konci: "Ty se nám všem prostě jen snažíš sdělit, že nezáleží na tom, co člověk dělá, říká či si myslí, zda je umouněný, hodný či černý." :-D Celkově se mi líbilo, jak je Kazatel úplně "mimo realitu", hlavně ze začátku je to hodně povedené, ke konci už víc reaguje na to, co se děje.

Mám trochu výhrady k tomu, že III. jednání se jmenuje stejně jako II., když už, tak bych to třetí pojmenoval třeba "Dorotka nalézá znovu a lépe". Také se mi trochu nelíbí, že Kazatel oslovuje jen "Bratři", možná je to zlozvyk z kláštera, ale když mluví k veřejnosti, určitě by ji měl oslovovat "bratři a sestry" (případně, kdyby si chtěl hrát na genderově korektního kazatele, "sestry a bratři", ale to by se do této hry rozhodně nehodilo).

mně by se líbila první sloka samostatně, jako miniaturka.. moc pěkný :)

Taky bych ráda brouka :). A skomíral/umíral by možná ještě stálo za přemýšlení, ale jinak hezký nápad i zpracování.

Teda ještě žes to kopí vyndala, takhle to je super, tohle frázování (jak říkáš na dřeň) se mi moc líbí (podobné nacházím třeba v textech Roberta Křesťana), je to svěží, je v tom dynamika, fantazie, je to spontanní, ale napsáné s odstupem.
Myslím, že i komentáře šly správným směrem.
Super!

Líbí se mi, hlavně první sloka. Je vidět, že na svém psaní technicky pracuješ.

Lenča: Moc děkuju za návštěvu a komentář :-)

Danula: Děkuju, jsem rád, že se líbí :-)

Amelie M.: Děkuju za návštěvu a komentář :-)

casa.de.locos: Děkuji za pěkný koment a chválu :-). Hrál jsem si s myšlenkou dalších veršů a strof, ale nějak mě ten brouk začal hryzat, tak jsem ho raději utlumil :-)

vanovaso: Moc děkuji :-)

Hudbu tady nepustím, takže jen k textu: ta myšlenka je skvělá! Víc se mi líbí první polovina, ale celé je to dobré a některé obraty fakt povedené.

Souhlasím s Jiřím, mám nadání na špatná rozhodnutí by bylo lepší. Obsahově se mi líbí, trošku mi to kazí rýmy, ale celkově spíš chválím.

Hudební pozadí se mi líbí, text má na svoji délku příliš jednoduchou a ne dost silnou (spíš vyloženě "slabou") myšlenku, musí se hodně opakovat.

Na druhou stranu to posluchače může vyprovokovat, aby se nad tím zamyslel a tu myšlenku si doplnil. Mě třeba napadlo, že každý žijeme život jen jednou a nemůžeme se na té cestě od narození ke smrti vrátit ani zastavit, ale po nás přijdou jiní lidé a budou žít podobné životy jako my - znovu (to je, dle toho co jsem slyšel, jedna z myšlenek filmu Atlas mraků (2012)). I oni zažijí to dobré i to špatné a možná jsme tu pro ně. Nicméně, píseň nic z toho neobsahuje, ba tomu trochu odporuje, když říká "nikdy".

Úžasný text i hudba. Ta monotónní hudba se k tomu vážnému textu náramně hodí, cokoliv složitějšího by na sebe poutalo pozornost, a ubíralo ji tak textu. Myslím, že tato píseň se stane jednou z mých oblíbených. :-)

Hm, hm...jo, taky ráda poslouchám staré lidi, jejich život, prožívání, co bylo... taky hledám v jejich tváři celičký jejich úděl.

krásná báseň

jo, žít na plný pecky, tady a teď a neohlížet se co bylo a co bude...
pěkné, pěkné, ale mnohdy nereálné. A možná by to nebylo ani žádoucí, najít tak rovnováhu mezi tím, co bylo, je a bude, to by byla paráda.