Trochu mne v tvé básni mate o kom ta báseň je. Je to o lidstvu, o nějaké skupině, je ze současnosti nebo z minulosti? Tento typ básně si asi zaslouží nějaké vysvětlení.
Technicky nesedí některé rýmy: Osudu/ studu (osudu(/ ve studu), blízko/ hnízdo...

Paráda. Docela souhlasím.

Nemohu říci, že by se mi tato báseň vůbec nelíbila, jen mi přijde jako by nezačínala, ani nekončila. Jako by z tebe "vypadlo" pár ne zcela srozumitelných metafor a místo nějakého vodítka k jejich vysvětlení jsi to ukončil.

hezká báseň, Yano. Je z ní cítit taková zvláštní melancholie, a to i z formy, nejen z obsahu. Hodnocení technické stránky se, myslím, zcela brání. :)

To, že bych se mohl ukritizivat bylo míněno jako nadsázka, humor, možná jsem mohl dát za to smajla.

K té kritice:
Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí...
Začneš tak, že to není volný verš, zvolíš pevnou strukturu, podle mne správně, začátek je brilantní, asi to šlo samo od sebe, jenže pak to už samo od sebe nejde a musí přijít básnická dřina.
...Víc než pár vrásek
děti za tou starou ženou
kdoví proč nikdy nechodí
Tady to chtělo stejně jako nahoře na dva řádky ve stejném rytmu. Blok by se zavřel.
Možná by to šlo vyřešit elegantně takhle:

...Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí

Víc než pár vrásek

děti za tou starou ženou
kdoví proč nechodí
(vynechal jsem nikdy kvůli rytmice)
a pak si dát práci druhým blokem ve stejném uspořádání:
2,2,2,1,2


Já vím, že píšeš jen tak pro radost, máš krásné básně, zasloužili by si věnovat jim víc pozornosti. Tím netvrdím, že bys to měla psát jak to vidím já.

hm, žluť pampelišek a pak námořnické, dlouhé vlasy? Zmatek :-)))))
Začátek navodil, konec způsobil zmatek.

Krásný závěr v tom, že žena je sama sobě cizí, nejen tím, že už je sama, děti na ni kašlou, soukmenovci zemřeli, ale díky alzheimru vlastně v určitých momentech nepoznává ani sama sebe... možná má pocit, že vše - celý její život byl jen sen. Z něhož se jednou probudí, třeba smrtí...
ha, moc filozofuji, máš to krásný, až mě zabolelo u srdce.

dobře vyjadřené

Ticho je dotek hvězd

díky všem ;)

ŽblaBuňka: Yasmin: Timothy A. Postovit: taron: slnečnica: Orionka: Amelie M.: Děkuju všem za zastavení a omlouvám se, že až takhle pozdě. Od čtvrtka jsem pádloval v Rakousku. Ne, ty básně opravdu neměly znít depresivně. Možná se do nich tak trochu promítlo to, co teď prožíváme s rodinou jednoho kamaráda, ale jestli je to o odcházení, tak o tom hezkém, smířeném a důstojném. K jakýmkoli depresím nějak nemám sklony :-) Díky moc za váš čas :-)

Amelie M.: Ignácius J. Reilly: Kalimero: ŽblaBuňka: velice děkuji

koiška: ano, smutné a doufám že tak nikdy nedopadnu i když mě napadla na naší zahradě, téměř pod švestkou, která ale zatím plodí,a jak, děkuji

Zamila: předchozí je pro tebe

jo, myslím že ten závěr se mi povedl a tobě děkuji za připomínku s rýmy :-)

kmotrov: děkuji za komentář, i když závěr vnímám jako kdyby už tě to nebavilo, jako kdybys chtěl říct, to je jako když házím hrách na stěnu :-)no máš pravdu v tom že asi jiná nebudu, já to jednoduše jinak neumím, třeba svým způsobem ani nechápu co mi tady vytýkáš, ale asi vím, čím to vzniká a také u jiných mých básní, vysvětlím. Moje básně vznikají naprosto spontáně, prostě něco vnímám, prožívám a najednou to mám to v hlavě, ale samozřejmě ne celou báseň, prostě jenom pár prvních veršů, když mám možnost ihned je hodím do mobilu, nebo na papír, nebo si je opakuji abych nezapomněla a pak se k tomu dílku vrátím podle času a často dotvořím zbytek, tak možná to je ono, a tobě opravdu dík že se těmi slátaninami zabýváš, možná hlouběji než si zaslouží

Hezká :)

První sloka okouzlila nejvíce, ale i ostatní jsou hezké..:-

našel jsem si, co mi po chuti

jemný, obrazotvorný, moc pěkný.. :)