To je pravda, ale já myslím, že dobrý umělec pak dokáže Múzy zase svolat.

Moc dobrá báseň. :)

shane: Psal jsem, Shane, že v originále (Shakespeare a jiní) byly psány v pětistopém verši jambického typu - blankversu, tento verš není úplně pro češtinu přirozený, ale obecně (podle mého názoru) je ve sheakesperovském sonetu vhodný delší verš( cca 10 slabik a více) s césurou( verš má často podobu souvětí)
Tento sonet je celý takto (víceslabičně) napsán. Forma zápisu bez mezer mezi slokami je tradiční shakespearovská a tak se i často jeho sonety překládají (např. M. Macek). Zvolil jsem i shakespearovskou voltu do posledního dvouverší.
Díky za komentář.

Je vážně moc dobrá.. Já taky tleskám. Škoda, žes ji nestihl poslat. A ještě jednou děkuji za Tvé pochvaly. :-)

shane: Děkuji, moc mě těší, že byl poznán a že se Ti báseň líbí.:-)

Shane: Děkuji za Tvůj milý komentář a za tu krásnou báseň. Jsi pohotový a mně těší, že inspiruji. Bloček u postele mám, nápady však přicházejí ruku v ruce se spánkem. Když se oči klíží a mně se někdy už nechce rozsvěcet..:-)

Vydařená :-) ač téma ponuré )

Mamka:
♠Kdesi jsem četl trochu drsnou moudrost:
Máš-li křivou hubu, je marné spílat zrcadlu!:-P
♣Já sám zas mám v mobilu Renčínovu kresbu, kde chlapík kouká do velkého zrcadla a říká kamarádovi: "Čím to, že člověka vždycky tak potěší, když vidí většího blbce než je sám?"

Lenča: Díky! Za tenhle sonet vděčím koišce. Má zajímavé nápady a umí je hezky zpracovat. Jen jsem ten její sonet četl až dnes, takže tenhle už nepošlu...:-)

Netuším, co je pod datem 26. prosince, ale vím, že Odpovědí je láska!:-)
A to je i název knihy, kterou Ti doporučuji.

Moc fajn po všech stránkách, líbí :)

Krásné, obzvlášť ta poslední sloka se mi moc líbí :)

Krásná, už ten název, ta myšlenka, se mi moc líbí :)

Lenča: Nedám! Jsem starej a lakomej...:-)

shane: Ber to v klidu, to dáš :) Ti věřím .)

Krásné verše..

Jiří Turner: Zajímavý námět a hezky zpracovaný. :-)
Jen mi vrtá hlavou, jak je to tedy s formou. U kohosi jsi psal, že verše by měli mít 11 a 10 slabik, i když to není závazné. I když jsem na to v prohlížených odkazech nenarazil, přece jen jsem se domníval, že je-li v básni rým, měly by i verše zachovávat jistou symetrii, pokud jde o počet slabik, kterou Ty, ač proti nám teorie znalý, nedodržuješ. A rovněž postrádám ono logické členění 4-4-2-2-2. Nemám ovšem k dispozici žádnou příručku, která by můj názor potvrdila či vyvrátila, vycházím jen z toho, co mi prozrazuje wikipedie. Jak je to tedy?l

koiška: Máš krásné nápady! Měla bys mít u postele bloček a tužku a zapisovat si je, aby jich tu bylo více! Tvá dílka jsou velice inspirativní a člověk a pak napadají věci!
A stačí k tomu jedna Tvá krásná metafora...:-)))
Třeba:

Když músa tančí po střechách,
z kapiček deště střevíčky,
u kompu sedím jako v snách
a hraji si se slovíčky.

Jako mravenci myslí jdou,
do veršů skládají se hned,
a že tak ukázněná jsou,
já novou báseň mám tu teď...

Svět zdá se býti pohádkou
a než má víčka sklíží sen,
ještě se stavím za koiškou,
co pohádkově píše jen...

♣Neber to jako nekalou soutěž, Tvým půvabným dílkům se to nevyrovná...Tvůj něžný způsob vyjadřování zní opravdu jako pohádka a dovede hezky naladit. Díky za něj! :-)))

koiška: Jak jsem tak koukal, pojala jsi to originálně a krásně jsi vykreslila krutého Filipa IV., zvaného Sličný, krále francouzského, s nímž vymřeli Kapetovci po meči.
Povedlo se a já tleskám! :-)))
Navíc mne to inspirovalo i k dalšímu sonetu, který kupodivu vznikl tak rychle, jako by mi jej někdo diktoval. Takže Ti děkuji nejen za čtenářský, ale i tvůrčí prožitek, ovšem zcela nesoutěžní. Tebe jsem, žel, četl až dnes...:-)))

taron: Máš podle mého názoru naprostou pravdu a myslím, že jsem nenapsal nic v rozporu s tím ani v komentářích , ani v úvaze samotné. Pro čtení básní není potřeba nic z versologie znát, pro psaní básní také ne, byť to není na škodu a pro kritiku ano, pokud se ta kritika týká technických záležitostí básně . Ak tomu byl určen tento článek. Juliánovi odpovídal na proklamování zjevných objektivních hlouposti (ne na názor), které mají navíc spíše osobní charakter . Poezie byla od svých počátků až do dvacátého století (u některých autorů doposud) svázána striktními formálními pravidly, což není názor, ale realita.
Děkuji ti za komentář.