tohle je pro mě osobně zvláštní druh poezie, který se mi svým způsobem líbí, ale přitom mi na něm vadí, že v podstatě netuším, o čem je..

no ano, nějaké pocity vyvolá.. a možná právě na ně si někdy vzpomenu, ale už nebudu schopna říct, kde a kdy přesně jsem je cítila.. neuvízne mi to v hlavě, protože odcházím, aniž bych porozuměla..

nicméně se mi to líbí.. je to zvláštní rozpor, že..? :-)

K tomu problému "falešné arogance" mám skvělou historku - bavil jsem se přes internet s jedním člověkem. Postupně se situace celkem vyhrotila a můj partner v diskuzi se odpojil.

Už jsem si myslel, že jsem ho tak naštval, ale následující den jsem se dozvěděl, že tu noc jim vypadl internet v celém městě.

Jinak úvaha je to velmi zajímavá, dodám ještě jeden komentář, až se mi téma uleží v hlavě.

taron: I pro mě je zajímavé číst svoje více jak rok staré úvahy. Ač jsem nezměnil nikterak názor, leccos bych v té první i druhé úvaze napsal jinak, ale reagoval jsem reálném čase tak, jak jsem to cítil.
Z tvých komentářů mám pocit, který mám z mnoha jiných a je dost možná pro tuto komunitu typický.
To problematické slovo zní hned v první větě tvého komentáře: Kritizovat.
Tady se nemá kritizovat, ale psát komentář, tedy psát kritiku. Pozitivní , neutrální, s připomínkami na objektivní záležitosti nebo zcela subjektivní, jak kdo chce.
Myslím, že kvůli tomu tady všichni publikují, bez ohledu na to jaké mají ambice.
Kritika je zde služba čtenáře autorovi (a hned za moment se to může otočit). Měla by být upřímná a v objektivních věcech přesná. To je asi všechno.
Všichni stojíme o komentáře, ale někteří jenom o pozitivní a to je kámen úrazu. Řeší se to různě, někdo píše jen kladné komentáře, někdo (třeba já) autora, který i na vlídnou kritiku reaguje popuzeně, přestane komentovat. Pokud někdo komentář nepřijme, je zbytečné mu je psát.
Upřímně to ale nechápu. Ve všech reálných komunitách je normální vhodným způsobem hodnotit a komentovat. V práci, ve škole, ve sportu i v zájmových sdruženích. Proč ne ve virtuálním prostředí?
Myslím, že každý může komentovat a v poezii je v podstatě každý komentář subjektivní. Jen někdy někdo ho podpoří objektivními skutečnostmi, ale to jenom jako podporu svého subjektivního pocitu. Psát poctivé komentáře je podle mě věcí osobního rozhodnutí, ne nějaké erudice. Konečně já nemám žádnou jinou "odbornost", než kdokoli jiný. Čtu, píšu a občas si něco přečtu o tom, co píšu, a co čtu ( asi tak, jako si kdekterý řidič auta něco přečte o motoru nebo převodovce).

Kdybych to měl shrnout napsal bych to, co zaznělo různě ve všech těch úvahách: Málo se zde komentuje a často se zde špatně komentuje. Snažím se už rok a půl to dělat tak , jak si sám myslím že je to správné, více s tím dělat neumím. Výsledek je občas skvělý, občas frustrující. Jsou zde lidé na základě jejich názoru přepisuji, upravuji a zamýšlím se (oni činí totéž), jsou zde i tací, které už nekomentuji ani nečtu (oni činí totéž). To není žádná katastrofa. Je zde minimálně sto čtyřicet aktivních psanců. Kdyby každý napsal deset komentářů na jedno vložené dílo....
Děkuji za komentář, taron.:)

Singularis: myslím, že je jen shoda náhod, že v tom vidíš to, co vidíš.. nevěřím tomu, že to takto měla poll v úmyslu.. :)

Amelie M.: Na jednu stranu souhlasím, že v průběhu čtení není moc tušit, proč je postava tak vyděšená, ale na druhé straně mi to po hlubším zamyšlení všechno dává dobrý smysl - nějaký kluk sní o tom, že je dívka a ohrožuje ji doktor Mráček, a probudí se, uvědomí si, kdo je a že to byl jen sen, ale zjistí, že doktor Mráček je i ve skutečnosti. Takže tentokrát se musím poll zastat, podle mě to má promyšlené dobře. (Nemluvě o tom, že se mi myšlenka kluka, který sní o tom, že je dívka, líbí.)

Amelie M.: Díky za radu

Nemám právo kritizovat druhým jejich výtvory, neboť se necítím v tomto dobrá a jelikož podle ankety je tu minimálně polovina jen tak pro zábavu, tak mám takový pocit, že by stejně slepý slepého vedl. Já osobně jsem ráda za každého člověka, byť jen očkem čte básně a odradit tak někoho z jeho úsilí by byl hřích :-) Jiná situace nastává možná u tebe, pokud se poezii věnuješ tak dlouho, možná nejsi slepý...
jo, ráda jsem si přečetla komentáře zpětně, zajímavé :-)

Devils_PIMP: Určitě tomu chybí hodně podtémat, jak už napsala Máta. Už při psaní jsem uvažoval o temperamentu, ale dospěl jsem k závěru, že je to opravdu jen zdání a žádný skutečný vliv tam není. (Stejně arogantní může být jak cholerik, který se prosazuje, tak flegmatik, který ostatní názory prostě ignoruje a jedná po svém.) Typologii, o které píšeš ty, ani neznám (nanejvýš jsem o ní možná slyšel a ty názvy mi něco říkají, ale ne jako ucelená typologie).

Asertivita je, pokud vím, naučené, nepřirozené chování, které lidskou přirozenost zakrývá. Mně šlo v této úvaze spíš o to ji odkrýt, proto jsem se asertivitě vyhnul.

Děkuji za přečtení a doplnění. :)

Orionka: Podle mě to "myslím" nemusí vyjadřovat jen jakousi "objektivní relativitu" daného tvrzení, ale může vyjadřovat také to, že si člověk připouští, že se může mýlit, a nabádat druhé, aby ho na jeho chybu upozornili: "Myslím, že 5 + 3 = 7" / "No, ale já si myslím, že 5 + 3 = 8." / "Aha, vlastně ano, máš pravdu.". Pokud člověk řekne jen "Pět plus tři je sedm," spousta lidí to vezme bez dalšího přemýšlení jako fakt. Ale máš pravdu, že to může vyznít i naopak, jako by si člověk počítal podle vlastních pravidel a nechtěl si do toho nechat zasahovat. Asi je lepší to nevyjadřovat a počítat s možností opravy implicitně.

Děkuji za komentář. :)

Máta: Teď si uvědomuji, že jsem před sebou měla vlastně mnohem širší téma, než jsem si představovala. Když jsem začínala, měla jsem před sebou jen tu otázku - "kde se v lidech bere ten pocit" a napadaly mě různé možnosti. Psychologie mě zajímá, ale je to jen jeden z většího množství zájmů, takže o ní vím jen trochu a to, co jsem napsala, jsou všechno jen neověřené spekulace. Možná ta úvaha působí odbornějším dojmem, než by měla...

Přesto velmi děkuji za tvůj komentář. Třeba ty kulturní faktory jsem skoro úplně opomněla a určitě se nad nimi ještě zamyslím (alespoň pro sebe).

Pokud jsou některé popisy zavádějící, je to způsobeno mou neznalostí a omlouvám se za to.

Takova klidna..necekane od Tebe.
Nenapsala bych ji lip.

taron: Děkuji, myslím, že slovy "neznalostí sebe sama a svých potřeb a potřeb druhých" jsi krásně shrnula něco, co by si u mně asi vyžádalo několik stránek textu. V každém případě děkuji za čas, který jsi nakonec mé úvaze věnovala. (Nedostatek času chápu, také ho nemám zrovna příliš.) :)

Amelie M.: Je určitě rozumné nechat si takovou úvahu uležet. Těším se. :)

Snídaňový klub mohu určitě doporučit. Není jen o aroganci, ale vlastně o celé jedné generaci formované tlakem rodičů, učitelů a vlastních part.

PrimaDen: V podstatě ano. Inspirováno životem.

Severak: Děkuji. :)

Skvela. Nejlepsi od Tebe za posledni dobu.
/Neumim psat komentare, rekl by pojd a ja bych sla

líbí se mi moc, je příjemně obrazotvorná.. a poslední sloka je pro mě nejkrásnější :)

Jiří Turner: i to se může stát :)

osobně myslím, že píšu vcelku jasně, nepoužívám moc metafor, spíše mohou některá má dílka působit, jako takové mini úvahy.. které někomu zamotají hlavu, jinému ne, další je rozklíčuje až s odstupem času a někdo vůbec..

asi jde spíš o dojem.. já nerozumím hodně věcem, které lidé napíšou, ale nějaký dojem si člověk vždy odnáší.. je mi jasné, že píšeš naprosto jinak, než já a asi i proto tě budou oslovovat trošku jiné věci, pokud se ale v některé i z těch mých někdy najdeš, samozřejmě to potěší..

díky za komentář :-)

Sameri: docela by mě zajímalo, jakou :)

Ailin: to mě těší, děkuju :)