Škoda že básně jen čísluješ, tahle by mohla mít tolik krásných názvů... je nádherně barevná...je barevně nádherná...

Děkuji za poučení i za krásnou ukázku. Líbí se mi atmosférou i jazykem. A děkuji taky za zmínění VTG mezi současnými básníky, to mě osobně potěšilo. Vlastně jsi mi ho svou baladou trošku připomněl, on si také libuje v opakování veršů.

Líbí se mi :-) ... místy je pro mě trochu záhadná, a místy velmi srozumitelná.

taron: Díky :)

krása

skvělé dílo, mohla by to být hymna UPC :-D

Leslie: Děkuju... :)

PODLE MĚ tomu chybi doplnit typologie lidi ktera juste hraje svou roli i zde. Pragmatici a extroverti se budou zdat arogantnejsi oproti Sociofilum nebo Analytikum ale to je na podrobnejsi analyzu. Vim ze cilem byla uvaha a nikoli vedecka prace ale jdyz uz jsi se zde do nekterych analyz pustil stalo by za to popremyslet o dalsi. Dale by bxlo dobre rozebrat pojem asertivity.

Velmi zajímavá úvaha, pečlivě zpracovaná, dobře vyargumentovaná. Ani nevím, jestli mi tam něco chybí, to by žádalo podrobnější analýzu. Spíš napíšu, co mě zaujalo. Jak tenká může být hranice mezi zdravou sebedůvěrou a arogancí, někdy je odlišuje jen nedorozumění... ke kterému právě ve virtuální komunikaci dochází velmi snadno. Že arogantní vystupování může být sebeobrana, takový člověk si ve skutečnosti nevěří a skrývá svou nejistotu za výpady proti druhým. A že k pravé skromnosti a pokoře (nikoli k pocitu méněcennosti a z něj vyplývajícího chování) se většinou musí dospět, vrozené tyto vlastnosti nemáme. Krásně je to vidět na příkladu moudrých starších lidí, kteří v životě skutečně něco dokázali a kterým je arogance na hony vzdálená.
Zarazil mě jenom příklad s matematickým výpočtem v části o kategorickém vyjadřování. V matematice je relativizování tvrzení očividný nesmysl, vše je objektivně prokazatelné. Ale takových oblastí je skutečně málo. Většinou se v našich názorech mísí objektivní a subjektivní, a čím je subjektivní složka vyšší, tím víc je podle mého názoru třeba relativizovat tvrzení uvozením slovy "myslím", "jsem přesvědčen" apod. Když to vztáhnu konkrétně na sebe a svoje komentáře, absolutní tvrzení si dovolím v případech, kdy jsem si naprosto jistá a pravda je objektivně prokazatelná, což se v 99 % případů týká jazykové stránky díla. Jinak relativizuji, jsou to moje názory, nic víc.

Úvahu jsem přečetla už včera, ale musela jsem si odpověď nechat uležet.
Určitě oceňuji tvoji práci a pečlivost se kterou je napsaná. Ale pro mě je ještě příliš stručná, generalizující a nejde do hloubky, čímž neříkám, že s mnohým tím, co je popsáno nesouhlasím.
To spektrum příčin arogantního chování je velmi velmi široké, od toho, že jistou aroganci máme my lidé v sobě jako druh (a nejspíš bychom bez ní nepřežili) - člověk je pán tvorstva a vše ostatní je podřadné a má mu sloužit (obrazně řečeno), stejně jako odraz kultury ve které žijeme (myslím, že i na ten široký společenský náhled by se nemělo zapomínat, protože to vše je naší součástí, ať chceme nebo ne, stejně jako jsme my jako jedinci součástí širokého prostředí), až po příčiny čistě osobního rázu, nejen ty tebou popsané, přičemž mnohé jsou mnohem mnohem složitější než jak jsou popsány. Pak ale to, jak jsou popsány, může být zavádějící, obzvláště pro někoho, kdo se problematikou chování lidí a vzájemné interakce hlouběji nezabývá.
Pro mě by to buď potřebovalo více otázek, témat k hlubšímu zamyšlení, vlastní protiargumentaci, čímž by se téma mnohem více rozšířilo a vše nebylo tak jednoznačné, nebo dalších 300 stran objektivní hluboké studie :-)
Ale děkuji, neříkám, že jsem si ji nepřečetla ráda :-)

Souhlasím s Jiřím, taky mi moc hezky, nenásilně plyne. A má moc příjemnou atmosféru.

Lone Wolf: Díky :-)

Jiří Turner: Děkuju Ti... jsem moc ráda, že se Ti líbí, děkuju za hezký komentář :)

Ach, jak je nádherná... to je můj šálek kávy... nebo čokolády? prostě se mi líbí...a oslovuje...

Hm, no, původně jsem neměla čas toto číst a nemám ho ani teď odpovídat... i když to co píši může vypadat arogantně:-))). Ne, je to dobré, nad slabinami tvé úvahy nebudu ani uvažovat, protože si dokáži živě představit spoustu lidí, kteří by tuto úvahu odflákli daleko více, než ty. Ne, nemáš to odfláknutý, máš to skoro dokonalý, když si odmyslím, že toto je širokoúhlé téma plné rozporů a arogantních názorů druhých zapříčiněné hlavně neznalostí sebe sama a svých potřeb a potřeb druhých. Po obsahové stránce nemám co vytknout, po stylistické také ne, protože mne tolik ani nezajímá. Děkuji.

Krásně napsáno :-)

Myslím, že je to ukázka toho, jak sonet (tedy báseň mající určitou formální strukturu sonetu) působit zcela nenásilně. Kdybych si těchto věcí nevšímal (a nebylo to v anotaci), tak by mě to ani nenapadlo, což je dobře.
Jelikož báseň nemá nějakou standardní rytmiku, je pro mě zbytečné se rytmikou zabývat jinak, než že se mi hezky čte a snoubí se v ní harmonie s nespoutaností a volností, což odpovídá obsahu. Moc hezké.

vanovaso: Díky - je ze srdce, ač na zadání... :-) .

S odstupem jsem se vrátil k "(Roz)bité" a shledal jsem, že jsem se v komentáři unáhlil. Najednou mi vše bylo jasnější.
Možná se mi to stane i v tomto případě. Textu nerozumím, nevím, jsou li to metafory, nebo je to odkaz na něco skutečného. Formu nechci hodnotit, není to moje krevní skupina, a to jistě ne proto, že ta báseň není rýmovaná. Zkusím to ještě jednou po čase. :)

Devils_PIMP: Ó, děkuju... :-) . A moc se mi líbí, jak píšeš to "PODLE MĚ" - pro mě se tím úplně mění můj postoj ke kritice - s "PODLE MĚ" jsem ochotná a schopná přijmout cokoliv ;-) . Měj se hezky :-)