v té první sloce mi nějak drhne rytmus..., ta poslední sloka je povedená:)
Nemám nic proti těmhle soutěžím....ono je celkem náročné napsat verše se zadanými slovy, vím to a v celku obdivuji jak se s tím všichni perete a jak hezké díla často z toho vylezou ,ale ty píšeš poslední dobou JEN "na zakázku" a já si myslím, že bys to neměl tak přehánět. Kdy bude shane zase sám za sebe?:-)

Pěkné. Hezky a tak nějak volně a přirozeně popsané city. Nepravidelná rytmika mi tu sedí. :-) Jen si dovolím upozornit na chybky: „abys po mNě toužil“ a „Sníš o mNě“.

Mně se moc líbí, čte se hezky. :-) Jen ti tam nesedí ten první rým: ticha-roní.

taky přeji ...

co třeba pan Kobra?
tomu bude
i prskající kobra
k něčemu snad dobrá
nebo ne? :-)

s kečupem? :-D

LadyLoba: Thesssinka: Moc,moc dekuji za nazor :-)

Homér: děkuji za odpověď :-)

bylo by to super kdyby to nebylo svázaný tim aby se to nerýmovalo,zdá se mi že z toho ten rým dělá dětinskou záležitost aniž by to tak bylo

korálek: Díky! Já teď píšu akorát v té veršotepárně, to se ještě přinutím, i když se sirkami pod víčky. Rychle to sfouknu a padám za vlast...:-)

jjj krásná, líbí :-)

LadyLoba: Najdou si stejně vyrovnané zaslepence a umřou nudou, umělou spokojeností. Ale víš jak, možná je to úplně jinak, mě se radši na nic neptej.

název výstižný, nádhera :-)

čekání na smrt rodiče je velmi bolestivé, ať je to krátce, či dlouze..., a pokud smrt nepřichází, pak si už i sami přejeme, aby přišla a ukončila to trápení blízkého...není místo na výčitky, možná ani místo na přání...

nejvíce mě zaujaly první slova poslední sloky

krásné

jéé, to je nádherná věc.. zvlášť se mi líbí, že něco tak hezkého umí napsat muž..

Myslel jsem tím spíš strach ze smrti obecně. Když tu báseň ale čtu znovu, napadá mě spousta otázek.. Je jeho matka nemocná dlouhodobě a těžce? Je pro ni už život utrpením? A proč má syn pocity, že jeho život tam venku ubíhá, když by se měl smrtí jednoho z nejbližších lidí zastavit? Jaký k ní měl vztah? To všechno jsou otázky, které visí mezi řádky a čtenář si je může pouze domýšlet. A myslím, že každý to bude vnímat jinak, tak jako každý vnímáme jinak umírání. A tím je ta báseň velmi zajímavá a plná emocí...

Mně teda nepřipadá negativní a celkem jsem se v ní našla, má atmosféru a líbí se mi

Orionka: život válcuje smrt, smrt válcuje život.. a co teď? tady nemáš na výběr, at se zachováš, jak chceš a) jsi tam, ale chvílemi si přeješ, at už to skončí b) nejsi tam, nemáš na tu "podívanou" .. jisté míře výčitek neutečeš..

moc se mi to, jak si ukázala bez obalu prstem na problém, líbí..

Amadeo´´: Tvůj komentář mi udělal velkou radost. Jestli jsem bodla do citlivého místa a přinutila k zamyšlení, přesně to splnilo účel. Když píšeš o strachu, myslíš tím strach, že se do této situace dostaneš, nebo strach, že ji budeš vnímat podobně?

Amelie M.: Moc děkuji za zasvěcený komentář. Já s tím naštěstí osobní zkušenost nemám, je to směs vyčtené inspirace a fantazie, tak jsem ráda, že jsem to trefila. Opravdu myslím, že se po určité době člověk těmto otázkám "kdy už?" neubrání, je to lidská přirozenost, prostě drsná realita, život válcuje smrt. Ale zároveň asi cítí, že jsou to nepatřičné myšlenky, že by si měl vážit každé chvíle s tím, kdo odchází - je v tom rozpor, který mě zajímá.