Ignácius J. Reilly: Pajalord: wocell: korálek: Děkuji moc :)

A42: Díky, jsem si toho vědoma. Kolikrát za život se rozhodujeme "jít do sebe"... :)

vanovaso: Díky, taky na mě tak zapůsobila, když ke mně přišla. O to víc jsem ráda, že ji tak vnímá i někdo další :)

Lenča: Díky. :-)

Lenča: Děkuji to potěší :) přítelkyni se to také líbilo :)

Lenča: Vážím si toho.

Psavec: Maxi by se ke mně nehodila. :-))

je to hezký

Nádherné vyznání :)
Jen místo "si" má být "jsi" a "jablíčko k nakousnutí".

Krásná :) I ty vzpomínky stojí zato.

Jasně, chápu význam, jen mi to přijde divně formulované, možná spíš říct: do pudu sebezáchovy nás nutí strach.

Lenča: děkuji moc :)) potěší to že se to někomu líbí za to sem strašně moc rád :) a ten pud sebezáchovy je v kontextu v tom že bojovat o život začínáme zejména když máme strach,protože jak se říká strach je základem pro naše přežití,připravuje nás na útěk či obranu :) ale sem rád že se vám toto líbí :)

Skvěle vyjádřené, moc se mi to líbí, zakládám :)

Když jich tolik zvládáš, tak proč ne? :) Moc hezké.

Jo, tahle se mi dost líbí. Vlastně je lepší, když se moc nenutíš do rýmů, spíš jen sem tam náznak. A ten konec je moc fajn. Jen já osobně bych tam dala: "nenech se okrádat či hanit, lásku nelze odepsat si z daní."
A to: "o pud sebezáchovy nás nutí strach" mi nepřijde moc dobře formulované.
Jinak príma :)

S tím jasmínem to je opravdu blbost. I když to mohl být kasmínový šampón :D

Smuténková, ale hezká.

Povedená mini.

Jo, dobrá.

Yana: Díky, jsem rád, že se líbí.