Myslím, že každý z nás má svou svíci. Otázkou je, kde se rozhodneme setrvávat. Ve stínu či u plamene? :-)
Připomněl jsi mi touto básní jednu píseň od London Grammar - Devil Inside.
http://m.youtube.com/watch?v=FFRhfmFhBUA

Další pěkná báseň i píseň. :-)

Tvá kreativita je jedinečná! Moc hezká básnička. :-)

Krásně utepáno. :-)

Krásná... a moc ji rozumím... nenech vychladnout lásku
co tiše a dlouze
líbá tě každou noc - nádhera...

hm :-)

:-*

:-))

casa.de.locos: Na Ricku se někdy musím přijet podívat. :-)

Singularis: Děkuji za dlouhý a obsažný komentář. Já si při psaní taky vzpomněla na Kittchenovy Sudety, ale psala jsem o těch svých, neb Kittchen má pražský přízvuk a naše příslušné Sudety se liší.
Málokdy přemýšlím o tom co píšu doslovně a teprve později nalézám další skryté významy. Té výšky ve vrstevnicích bych si asi nevšimla, díky za tenhle střípek. :)
U nás máme zastávku jménem Ricka, protože je to konečná uprostřed ničeho a skoro nikdy tam nikdo nejezdí.

DDD: Díky! Pořád mi ale připadají neadekvátní.

Letadlo: Děkuji za zastavení u mé básně a krásný komentář. Je to tak, jak říkáš… ty chvíle jsou neopakovatelné. A za pár let bude neopakovatelný i dnešek...

Nikytu: Díky, děvče.

Souhlasím. Také mám takovou zkušenost. Souvisí to s klasickým příslovím "těžko na cvičišti, lehko na bojišti".

Nejvíc na mě zapůsobily "téměř se protínající vrstevnice" - skrývají v sobě prudké stoupání (či klesání - záleží na úhlu pohledu). (Na nejkratší vzdálenost se k sobě mohou dvě vrstevnice přiblížit v místě vysoké přesně svislé (např. skalní) stěny - ta vzdálenost se pak bude rovnat absolutní hodnotě rozdílu jejich nadmořské výšky. Úplně potkat se nemohou.)

V okolí, které znám, je "ztracených" křížů v polích spousta. V Brně se podle jednoho z nich jmenuje zastávka Za křížem.

Při čtení jsem si vzpomněl/a na Kittchenovy Sudety, ale připadá mi, že je tam jen velmi volná souvislost.

vanovaso: Máš pravdu, bylo to ode mne sobecké, nechtít v tom být sám! :-)
Dělám si pořádek ve vzkazech a umazávám staré avíza na staré komentíky. A tak se k nim ještě občas vracím a třeaba se i dojímám, jimi i tím, co k nim patří...

shane: nechtěj mě Mirku rozbrečet, díky...

vanovaso:
Když už bych odpověď měl dát,
já být jím, čekal bych! a rád!
:-)

Milé básnické batole!
Přeji Ti vše Nej do dalších poetických krůčků. Letmý náhled do mého profilu mi připomněl, že já jsem tedy již statný osmiletý pacholíček. Přesto mi přátelství jednoho milého batolete hodně dalo! A za to Ti děkuji! Měj se sluníčkově' :-)

tak já jdu taky - o báseň dál