Není to zle napsáno. Je v tom takové odevzdání se tomu jak to všechno dopadlo. Vlastně jsi napsala povzdech, kdyby existoval takový žánr, tohle by to bylo. Ovšem napadlo mě, už když jsem v první sloce nenašel název té války, že spíš než na konci, více by mu slušelo buď ho strčit hned do nadpisu, nebo tím Donbassem aspoň začít. Jako čtenář mám dlouho pocit, že je to básnička obecně na všechny podobné boje, uprostřed jsem si dokonce myslel, že jde o válku jako spíš metaforu manželské roztržky a tohle že je jen povzdech nad dávným rozvodem. Jo, prostě bych to jasně a zřetelně pojmenoval už na začátku, takové věci vypointování nepotřebují. Jsou jen povzdechem, ten se bez pointy obejde.

krásné...

Moooc pěkný! :)

Svatá pravda ...

gate gate paragate parasam gate bodhi swaha

Na voru.cz: :-D No jo. Jenze to uz by zase nebyl ten vtip s pridavnymi jmeny. Diky za navstevu.

Oblečená, šatů prostá :-)

Nikytu: Uf... já a moderní umění, to by bylo opravdu na dlouhou debatu a na to dneska už nemám sílu. Zkus to někdy zas nadhodit ;)

Samotným přečtením mně moc nezaujala. Ale na druhou stranu, myšlenku jsem si v ní našla a ta už mně pobavila. :-)
Představila jsem si to jako krátký tok myšlenkových pochodů pobudy, co se v "lehce" podroušeném stavu potuluje prázdnými ulicemi města uprostřed hluboké noci a když se na okamžik zastaví, aby si škytnul, a náhodou pohlédne na svůj odraz ve výloze, tak toto mu prolétne hlavou. :-)
K umění: Myslím, že každý směr v umění si žádá určitý způsob vnímání. V klasickém umění jsme k určitému prožitku nasměrováni (proto ta díla bývají tak propracovaná) a zase naopak ta moderní bývaji víc "ledabylá" a my tak musíme sami domýšlet myšlenku a nechat zapracovat vlastní fantazii. A buď v tom něco najdeme, nebo nenajdeme. :-) Třeba tady jsem si přišla na své. Ale zda jsem uhodla skutečný záměr, to nevím. A to mně nutí se nad tím zamýšlet. :-))) Takhle to vnímám já. :-)

A42: Děkuji...

Nikytu: Ano… „budou tam včera“ vnímáš správně. Je to minulost co nezmizela, nemůže... Je stále s námi, ovlivnila naše já a stále ovlivňuje, ať už chceme nebo ne. Díky moc za návštěvu!!!

Amelie M.: Asi chápu, co tím chceš říct… Ta báseň je hodně osobní a rozumím tomu, že pro Tebe může být dost neuchopitelná. Myslím, že nejenom pro Tebe. Děkuji za zastavení a upřímnost…

Symbolicky vydařené!

Nikytu: Díky, děvče, hezky se to čte.

Jsem trochu zmatená. Ten fernet s tonikem byl v ledovém stavu, že taje? Slova padají na zem, protože jsou nízká? Asi mě napadají jiné věci, než by měly... možná je to tím, že pro mě je řečeno příliš málo :). Místo náznaků přidej plyn, pak to teprve bude mít grády! :)

Já to vidím jako velmi povedenou báseň vybízející k přemýšlení.

Jo. Co víc říkat. ;-)

A mně se to naopak líbí. Spíše než formu vnímám obsah. Promlouvá na mně pohled dětských očí na svět, ktetého se všichni musíme časem vzdát.
Spojení "budou tam včera" se mi líbí. Odkaz na to, že minulost nezmizela, protože zůstala v ná,že? :-)

četla jsem už včera a přemýšlím, co k ní říct.. já se do ní nemůžu dost dobře dostat.. první dvě sloky bezva, ta další mi úplně nesedla.. zvlášť obrat "budou tam včera" je sice ojedinělý, ale nějak se s ním nemůžu srovnat.. závěr se mi opět libí, ač není nijak originální.. v celku mi to přijde malinko násilné..

:-)

Nezbývá než ohmatat citem, a hezky s citem. :-)))