Pij víno života plnými doušky,
ni kapka ať nazmar nepřijde snad,
neboj se vichřice, neboj se bouřky,
a zaplaš myšlenku: "Nemilovat"...
:-)

dobré ztvárnění věčného tématu :)

Čím to, že někdy tak snadno vykouzlíme úsměv na cizí líci a zažíháme slunce v cizí duši, zatímco v té naší vládne smutek a věčná temnota? :-[

Proč ten příběh dračí
skrývá vinu račí?
Zdání klamné bývá,
smutek navrch mívá...
:-[

Máš úžasný talent vzít hrst slov, máchnout rukou a rozesít je tak, aby nikde nic nechybělo, ani nepřebývalo. Třeba tak, jak jsi to udělala tady. Opravdu krásná...

Člověk častokrát tam uvnitř dobře ví, co by chtěl a snad i směl udělat, ale z nejrůznějších důvodů si netroufá a promešká vhodný okamžik, a když mu to dojde, vhodná chvíle již pominula...:-(
Pravý muž prý se pozná podle toho, že ví, kdy jednat a kdy naopak nejednat! Jenže kdo z nás je ten pravý, kdo si tak věří, že se dokáže rozhodnout správně, že uchopí ten správný okamžik a jedná? Proč strach, že se mýlíme a podléháme jen klamnému zdání, že realita je jen zdánlivá a odráží pouze naše vnitřní přání, způsobuje, že příliš dlouho zkoumáme různé cesty vedoucí k cíly, ač ten je na dosah?
K čemu to věčné dilema volby? Vždyť již Franz Kafka řekl:
"Je cíl, ale nikoli cesta. To, co nazýváme cestou, je váhání...:-[

shane: Takový potapeč smí si klidně brázdit vody jiné. Zatímco já si zatančím spokojeně u plamene. ;-)

Zkrátka, skrytý potenciál nelze nikdy zapřít. Chce to jen správné okolnosti pro jeho rozvoj. A eventuálně i správného potapěče. :-D :-D

shane:
"The pain doesn't go away, you just make room for it..."

Protože vím, že když tě něco raní, tak ta bolest ve skutečnosti neodejde, ty pro ni jen vyhradíš určitý prostor, kde ji uzavřeš. A ona dokáže vyjít opět ven... A taky protože už vím, že když jsi nucen se s ní vyrovnávat (ale skutečné řešení nemáš), musíš obětovat část sebe. Ale když se nevzdáš, lze najít cestu ven a začít znovu budovat...
Tahle báseň je o té první části, o tom stádiu, kdy se ti nedaří oprostit se.

Mnohokrát bolest vzbudíme,
když opak chceme dát,
a nevědomky bolíme,
ač lásku chceme dát.

Mnohokrát se to vymkne nám,
když člověk má moc rád,
nevhodná slova zvolíme,
jež nelze zpět již brát...
:-(

Oheň, co vzplane pod hladinou,
která se tichá zdá,
snad potapěč miluje jinou
a tobě vale dá?
:-)

Moc hezká báseň! Smekám klobouk protože ač jsi žena, vystihla jsi tu něco, co není jednoduché vystihnout. Při čtení jsem viděl tu klukovskou nevinnost a nerozvážnost, to okouzlení neznámem, ty chlapecké sny a očekávání... Ano, povedlo se Ti to. Mně můžeš věřit protože já o tom něco málo vím, já je měl :-) A často mi chybí… :-(

Proč tak smutně?

dobré vyjadření

Homér: to je další věc.

Absintuju.

korálek: No, je to vlastně poděkování :-) Díky za návštěvu :-)

korálek: Díky, jestli se líbil, jsem moc rád :-)

něžná melodie i text - řekla bych-lyrické ))

moc hezký obrázek :-)

Vážně povedená. Škoda, že musím dodat "bohužel"...
Oslovila a to velmi.