já si to prostě musim přečíst ještě jednou, mam ráda tuhle poezii, která dopadá na čtenáře zvláštně tíživě, hledám si v ní a nacházím, působí rozervaně, není v ní ale žádná sebelítost, beru ji jako sondu do lidské podstaty, tak asi a proto někdy působí až depresivně

Luiko, škoda, že už tak málo píšeš, za dob, kdy jsi tuto stranku zakládal a stahoval nás z literu, tak se moc nezměnilo. Tvoje básně vždy staly za to a byly moc krásné.

dobrý

Zamila: Moc děkuji :)

Yasmin: :) To jsem ráda, že zaujala

Zamila: No jednoduše, ještě to žádnou hudbu nemá.

Pajalord: Je mi to ľúto... Niekedy povedať "prepáč" jednoducho nestačí a niekedy je na ospravedlnenie už aj tak neskoro. Je však veľmi dôležité, že si vieš priznať chybu, a tým pádom sa meniť k lepšiemu. Tvoju bolesť vylieči čas; aj keď to teraz znie ako odporné klišé, je to tak. Drž sa. ;)

To je ale pěkný a chytrý, lepšíš se čím dál tím víc... :-)

Jééé, to je roztomilé a s vcelku kvalitním rytmem :-) Jen je tam nějaká ta čárka navíc ;-) Ale jinak milá básnička :-)

hezké

hezké

Konec je skvělý, rozbíjení mračen mě taktéž velmi zaujalo :-)!

Amadeo, je moc krásná. Rozechvěle píšu velkou pochvalu, přečtu si ji ještě (ne)jednou :-)!

Jak už zmínila Zam, název je parádní :-D! Obsahově je mi báseň blízká, proto se mi líbí... sýkorky mám v básních ráda :-)

Má své kouzlo, zaujala mě :-)

casa.de.locos: Moc děkuji za komentář. Velice mě potěšilo, že míváš podobný pocit. :-) Demilitarizovaná zóna z toho logicky vyplynula a myslím, že to tak asi musí být i v životě mezi lidmi, protože někteří lidé se prostě snést nemohou a musí mezi nimi zůstat nějaká bariéra, např. formální komunikace.

A42: mlask mlask

No, Platón říká, že bychom mohli, ale já bych mu nevěřila. Ostatně co tom ví, žejo, je mrtvý.

A jo, poslední dobou čtu až příliš mnoho autorů co psali ve stáří, v důsledku čehož občas nechtěně zahlédnu svět očima osmdesátiletého Argentince, a je mi z toho smutno.

Zatím asi můj nejoblíbenější Průzkum, protože si umím představit sama sebe ve stejné situaci a s podobným potěšením. Trošku mi připomněl Borgese a pocit lásky ke knihám, který dýchá z jeho povídek. Demilitarizovaná zóna mě pobavila; děkuji, že jsem mohla číst.

První dvě strofy se Ti rozhodně povedly :-) A jak jako bez hudby, to jde? ;-)