vím, co potřebuješ. Jenomže jsem štiler, tak mlčím.

super

Amelie M.: Díky, jsou takové personální minitragédie. Foukat si může jak chce, když nikdo neodřízne kotvu.

hezky namalovaný

casa.de.locos: No jo. To jsi měla výhled na nejméně hezkou část. Jinak je tu ale spousta zeleně, na podzim teda spíš jiných barev. I ty domy jsou barevné, Přes jednu silnici je botanické zahrada a trojské skály jsou chráněná oblast. No nic... konec reklamy. :-))
Jinak je fakt, že areál Odra patří komusi, kdo se nestará a zatím s ním nic město nezmohlo. Takže si pochmurnou báseň zasloužil. ;-)

zase to samé - krásné obrazy, přílišný důraz na formu, místy kulhající melodie... ale některé verše doslova září, třeba

Nač je nám plaček nad hroby poběhlic?
Zbytky jsou pro psy. Zbytky já nechci.

top!

Neděs se mne,
až se Ti budu k nohám klást.

je strašně krásné, ale zbytek básně jako by těm veršům ubíral na upřímnosti. poslední dvě sloky to trochu zlepšují, ale celkově si myslím, že menší důraz na formu a lehké proškrtání by tomu dost pomohlo. ta báseň je jako fakt hezké vlasy, které majitel začal před zrcadlem česat, ale ostříhané jsou nevalně, všechny ne jednu délku a proto vypadají jako zplihlý kokršpaněl.

A42: já jenom procházela, a asi to bylo i (vnějším i vnitřním) počasím, že to tam na mě působilo tak pochmurně. nicméně paneláková králíkárna u zastávky odra mě hodně vyděsila. ale zas u ústavní je celkem hezký parčík. asi by to chtělo prochodit víc. možná v neděli.

No, nedalo mi to, když tu bydlím. Chápu úmysl vystihnout okamžik a momentální náladu. Jen já to místo vnímám úplně jinak, ale o to asi nejde.

Amadeo´´: děkuju. je to z cesty do prahy, zažité a celkem smutné. ty holuby mám někde vyfocené.

Severak: :)))) A je to dobrá či zlá spomienka? Hm?

připomíná mi to jeden úvodník o autoerotice. Doslova autoerotice - psalo se tam o elektriky ovládaném výstřiku a silnici oděné do černého saténu.

Nádherné. I po tolika letech osloví. Zatím to prochází jako dobré dílo :)

Hm, mně teda rozhodně jednoduchá nepřijde. První dva řádky mě doslova uchvátily a myslím, že je v nich daleko víc, než je na první pohled zřejmé. Líbí se mi také ty mlhavé, vlezlé a ponuré obrazy, které Ti opravdu věřím, jako bych seděl na protější lavičce a z dálky ten výjev pozoroval. Pro mě určitě nevšední báseň, kterou si budu chvíli pamatovat.

casa.de.locos: Tak Jung taky dobrej žejo

Singularis: Myslím, že je spoustu možností jak to vyložit. Ale když jsou dva lidé propojení určitým způsobem může jedno id skrz ego lhát druhému člověku. Je to takový zamotaný. Ale dobrej postřeh, budu muset nad tím zapremyslet protože tohle mě nenapadlo. A děkuji.

jakoby ten začátek ani nebyl tvůj :) ale v tom konci tě poznávám.... zafoukal ti vítr do plachet.. líbí se mi (ten zbytek)

No jako já radši Junga, ale báseň dobrá :D

Text se mi líbí, první dva verše mě i osobně oslovily, protože také nemám rád/a lhaní, ale nějak si nedovedu představit, že by něčí id lhalo, normálně jde totiž o poměrně hlubinnou část psychiky, která se nedostává do přímého kontaktu s vnějším světem, takže pokud někomu vůbec může lhát, pak jedině egu člověka, o jehož id jde, a jak pak odlišit záměrnou lež od prostého vnitřního nedorozumění? Lhát navenek může samozřejmě ego ve snaze signály id zprostředkovat či vyložit. Nebo to chápu špatně?

Meluzina: Francouzštinu zatím neznám, ale děkuji za tip.