Je nádherná. Mám radost, že jsem si mohl přečíst takovou krásu z tohoto díla vyzařující. Ta kouzelná touha. Úžasné číst tyto řádky ze kterých sálá síla pocitů. Určitě si od Tebe ještě něco přečtu, narazil jsem tu na Tebe poprvé a toto dílo je opravdu silné.

casa.de.locos: Aha. To mě nanapadlo. Ale teď mě napadlo, že slovo tělíško by mohlo souviset také se substantivem "těleso" (těleso -> tělísko -> tělíško), dokonce možná těsněji než se slovem "tělo".

Amadeo to vystihl přesně a Marbal taky, tak co víc mám k tomu napsat já? Jediná vítka je z mé strany nad formou. Nemám moc rád tenhle styl, ale to je osobní výtka, má vnitřní nespokojenost nikoli chyba tvoje, nebo té básně. Básni jako takové se asi nedá, co vytknout. Má to dobré rozdělení do veršů i strof, pěkné pohrání si s nadhozeným tématem malý princ a liška a závěr to má perfektní. Je to jedna z těch básní, kterou by chtěl člověk slyšet na živo na autorském čtení, protože tahle báseň je na živý přednes jako dělaná

Absurdní forma humoru je v některých chvílích to nejlepší :D

Má to takovou zvláštní formu :) Jak kdyby počítač zapisoval vnitřní monolog srdce..literární vtípek s liškama mě pobavil, úplně tě za tou básní vidím :P

Marbal Škutin: Díky za tvoji lidskost :)

kmotrov: Možná..mluvíš o podobném člověku, ale úplně jinak. Ty si hraješ se slovy vrámci básně, já se snažila zachytit hloubku takového člověka, hloubku jeho citů..

Leslie: Dneska je náhodou venku ta stejná atmoška, jako když jsem to psala před rokem ;) Miluju tohle počasí a pocit z něj.

Leslie: Jo no :D

.. dost dobrý, hravý a ze života :)

Yanishka: To jsem rád. ^^

oslov radek: Díky. Nejvíc se mi líbí, že se dá za drogu dosadit cokoli

kmotrov: Díky moc za konstruktivní komentář. Trochu jsem to upravila, dík za tip:) jinak myslím, že tady se dá pochopit nadhled i bez smajlíka.

husí kůže

:D :D :D díky

smutně pravdivá...

kmotrov: nemám co dodat.. děkuju

Nenalhávejme si že jsme stále nahoře, život má své vrcholky i údolí. Podobným básním sluší provokace, klidně jsi mohl ještě přitvrdit.

https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=356-neverte-milencum
(mimochodem, úžasně to zhudebnil Merta)

Ale dobrý...

Smutný příběh.
Ladovská atmosféra, venkov, bílé vánoce, táta štípe dříví. Ale i kousek Boženy Němcové. Ideální svět, kde se všichni mají rádi a jsou mezi mimy pevná pouta. I napříč mezi generacemi. Všichni po něčem takovém toužíme (bez smutných konců). Dojalo mě to.

Udrž se v tom kousání, takhle jakoby tam poslední sloka nepatřila.
Třeba:

Ty lehko zkousnu
až posypu Ti
kousek jedu
do kávy

Botulín :-)

Kdysi někdo tvrdil, že smajly do poezie nepatří. Tady by se mi líbil.