labuť: Děkuji pěkně, doufal jsem, že se zalíbí :)

oslov radek: Díky! :-)

mýtinky v bělském lese jsou teď bahnité a plné ticha a samoty. ale to ticho je takové očekávající, jsou v něm semínka budoucích slov.

bolí, asi měla. snad přebolí.

super,líbí

Nemilovaná. To je návrh názvu, který by mi k tomu seděl, kdybys ho třeba nakonec potřebovala. Jinak moc chválím, má to zase sílu, kterou podporují všechny ty konkrétní pojmy, od gastromických po místopis.

Připadá mi to víc jako povídka s myšlenkami než jako úvaha. Souhlasím, že se v dnešní době vytrácí myšlenka vlastních dětí a tvorba vzpomínek, možná proto, že se vytrácí mezilidská komunikace a tvorba kolektivů. Dítě si totiž člověk sám nepořídí, na to musí utvořit kolektiv, a to zdaleka ne jen se slečnou; pokud sám slečna je, musí, bohužel, dát přednost klukovi...

Já myslím, že vyjádření citu nemusí být verbální, takže to, že je zakázáno mluvit u jídla, by snad vadit nemuselo.

Ale celkově je to pěkně napsáno a má to konzistentní nostalgickou atmosféru. Až se člověk cítí smutně a bezmocně, že mu již prarodiče zemřeli a nedokáže zařídit podobně příjemný sváteční rituál.

vanovaso: Mlčeti Zlato: Amelie M.: Díky za nakouknutí. ;-)

casa.de.locos: díky. mnohokráte.

Megynka: Díky! PF!

Tohle se může číst mockrát a neomrzí

To se mi líbí

nádherné...

syrový, něžný, tvý. jsem ráda že jsem mohla číst.

labuť: Posílám děkovníček.

Dobře se čte :)

Moc hezká!

hmmmm

Megynka: to mě těší, díky :)

Megynka: díky :)

Přečetla jsem a je mi z té tvé úvahy smutno, ano popsal si tu realitu, uvažuji asi podobně jen se to bojím napsat, protože pak se to pro mě stane ještě větší pravdou a bude mi ještě víc smutno, pěkné a napsanéna na dobré úrovni