Moc pěkná..

Ju ...

To je super metafora, ten závěr je parádní. Ale pocit lehkosti a beztíže z ní nemám, spíš naopak. Pro mě je (nejen) o tom, jak jsme si jako děti mysleli, jak riskujeme těma našima hrama… a přitom největší risk a někdy zběsilá jízda bez drža je samotný dospělý život. Poznání, že zastavit to nemůžeš, ani když se zrovna řítíš z prudkého kopce a do očí ti šlehá vítr tak moc, že nevidíš. A jsme sakra dobří, že to zvládáme i když nezvládáme. A jo, nakonec je v tom i pořádná dávka odvahy a nutné důvěry, bez ní by to nebyl pořádný život. Dík:)

Homér: Nebo o tom když se zdráháš uvěřit zázraku vlastní schopnosti znovu důvěřovat, ale někde mezi řádky se to nejspíš děje.

Ale nelez do hor s neznámým člověkem je dobrý. Zatím moje oblíbená interpretace.

Líbí se mi .

Moc Děkuji všem :)

jeden vlas a tolik krás ...

koiška: Děkuji za komentář.

Je to moc milé vzpomínání.

Pěkné stýskání.

Wau..jinak to nejde říci.

Kdyby tak byl takový kat a soudce v přírodě, svět by byl uzdraven.

Krása o milování...líbí se mi ten příběh lásky.

Kdyby se vrátil čas, já věděla bych co s ním...a nebo ne.

Pěkné.

A sneseme pořád víc a víc...jen piš , ráda tě čtu . Drsné, jakoby vysvlečené z kůže, ale moc dobré.

Líbí

Drobnost přináší pěkné vzpomínky.

Zaujala...

LadyLoba: Miňko: Psavec: Děkuji vám moc za pěkné komentáře.