To je velké a složité téma, připojím jen pár myšlenek, co mě napadly při čtení. 1. Nevěřím, že knihkupectví jen tak zmizí, je v tom kouzlo tradice. Ale transformují se, v těch velkých jsou třeba integrované kavárny, nabízejí nové služby, časem těch změn bude jistě víc. 2. Prohlížet si knížku v knihkupectví a na e-shopu není totéž. To je jako rozdíl mezi knihou a čtečkou. Na e-shopu si můžu koupit jen knihu, o které už předem vím, že ji chci. V knihkupectví mě může oslovit i něco, o čem jsem zatím netušila, že existuje. 3. Tipla bych, že tak polovina knížek se kupuje pro někoho jiného, jako dárek. Svědčí o tom několikanásobně navýšené tržby knihkupectví před Vánocemi.

Obrázek pětileté holčičky mě zaujal, člověku se chce říct, jaká kruťárna, jak to dítě muselo trpět... ale pak mu dojde, že na to kouká dnešní optikou, kdy rodič nenechá dítě bez dozoru ani pět minut, natož hodiny venku a potmě. Byl to tehdy asi přívětivější svět.
Ale nejvíc mě zaujalo přirovnání tmy a internetu. Je to trefné, zatímco v reálu člověk vidí, s kým se baví, je to všechno pěkně na světle a uhlazenější, zdvořilejší, internet je temná aréna s jinými pravidly. Já ji mám ráda, protože je upřímnější. Že nějaké zmetky člověk nepotká v reálu, ale jen na netu, je totiž taky jen iluze - jsou kolem nás, možná se s nimi bavíme, akorát mají masku. A tady ji strhnou, hurá! Ukazují hlavně sami na sebe, a tak je potřeba to brát. Obrnit se, aby tyhle šípy nepronikly nikam hloub, a ideálně je vracet jako bumerangy, ale to už není nutné.
A s koncem nesouhlasím, vidím to přesně naopak. Nejdůležitější je uvědomit si svoji důležitost.

Orionka: Děkuju za komentář

casa.de.locos: Díky, jo to uznávám

Povedla se.

smutná. Přeju ještě nějakou potěchu duše.

dobrá báseň, špatný utěšitel..

Singularis: ano. Tahle povídka už je připravená na zfilmování (asi nejvíc ze všech mých povídek).

Jistým vodítkem ohledně flashingu je ona šifra "F65". Ale není to odpověď, jen nápověda.

Severak: no vidíš, to mě ani nenapadlo :))

Orionka: a máš rázem další téma na báseň :-)

Amelie M.: Jj. To chtění je strašně důležitý, děkuju :)

malá a milá

pilgrim: pestrost názorů je vždy zajímavá.. děkuju za komentář :)

Miro Sparkus: tak to mě opravdu těší, já tu báseň osobně asi dost podcenila :-) díky za komentář..

Orionka: Amelie M.: Já vidím naději, dokonce i tu falešnou (A co je to vlastně falešná naděje že ? ) veskrze pozitivně. Umožňuje nám prožívat a číst sami v sobě, navíc nám vždy dává sílu popojít o kus dál a nezůstávat stát na jednom místě. A jak píše Orionka i když ta naděje není naplněna a zpětně někdy bolí, zanechá v nás, ať tak či tak, něco pozitivního a hezkého, to je nesporné. Když si tak čtu ty básně tady na psancích, některé by bez naděje (byť i nenaplněné) vůbec nevznikly. A už to samo o sobě stojí za to ne ?

Tak ta je hodně pěkná :-), i když kratší, tak moc povedená. Až jsem ji přečetl hned třikrát a to vážně málokdy dělám :-)

no, ve spoustě složitějších věcí se dá najít i něco hezkého.. pokud tedy chceme

ty dráty mohou v člověku evokovat cokoli.. osnovu, teskné brány.. je to na fantazii každého z nás, jaký příběh si tam dosadí.. prostě tam sedí..

Zamila: Jsem si toho vědom. Díky za zastavení.

Zamila: Aha, mně to tam nevadí, ale děkuji moc za upozornění :).

Birtiri: Jakože buď "doufám v dotyk", nebo "toužím po dotyku" ;-) Aneb vazba slovesa s předložkou ;-)