Tento typ poezie, kdy se slovy vytváří jakési obrazy jsem nikdy neměl moc rád. Nicméně tohle mě baví velmi. Hlavně obsahem.

Trochublázen: Každopádně vítej, a přeji Ti hodně inspirace pro další tvorbu.)

Skvělá poezie! :-) Pokorná, něžná... Ty jsi tady vždycky jistota :-) Nejen co se rytmu týče :-)

Jsoucno: Sluší se myslím poděkovat za první komentář, tedy tak činím :)

Midagere: Díky za podporu! :)

Amadeo´´: Moc děkuji! Určitě je to patvar mluvčích z Čech, z vlastní zkušenosti bych řekla, že se používá nejen v těch východních a severních, ale i v Čechách západních a v Praze. Souhlasím, že na Moravě máme zase jiné lahůdky, ale obecně se uvádí, že moravská čeština je spisovnější a víc drží tradice.

Slušná, tichá, přitom tak zvrhlá...

líbí

mahdal: S tvým komentářem souhlasím. Souhlasím, že kniha je vynikající investice do budoucnosti, jen jsem velmi pečlivý/á ve výběru, kterou knihu si koupím, protože mám na jejich skladování omezený prostor, a kdybych kupoval/a bezhlavě, musel/a bych pak některé vyhodit, aby bylo místo na ty nové, a to bych nechtěl/a.

A krásná řada knih mě také fascinuje, byť možná trochu jinak než tebe, protože si u každé knihy představuji především, co v ní je, na což už ji musím dobře znát.

A to, že jsi milovník knih A. Christie se mi líbí, i když sám/a detektivky nečtu. Já jsem spíše milovník J. R. R. Tolkiena, ale mám od něj koupený Silmarillion, Pána prstenů, Nedokončené příběhy a List od Nimrala a jiné příběhy. Hobit mě nezaujal a Húrinovy děti už pro mě nemají velkou přidanou hodnotu proti Nedokončeným příběhům.

Děkuji za povzbuzující komentář. :-)

Amelie M.: Mně to připadá, že kniha, kterou přečtu, se tak nějak stává součástí mě a toho, jaký/á jsem, což odpovídá tomu, že potřebuješ vlastní knihovnu.

Děkuji za zkušenosti.

Ten hygienický aspekt mě nenapadl, ale myslím, že to není problém. To bychom nemohli chodit na záchod, protože už na něm seděla spousta jiných lidí, někteří měli třeba i žloutenku! ;-D

Orionka: Děkuji za komentář.

1. Zajímavá myšlenka, zkusím sledovat, jak se knihkupectví mění. 2. Souhlasím, že e-shop neposkytuje možnost si knihu prohlédnout, ale právě v knihovně se mi stává, že mě osloví něco, o čem jsem zatím netušil/a. Nedávno mě tam třeba fascinoval/a finská encyklopedie: https://fi.wikipedia.org/wiki/Otavan_Suuri_Ensyklopedia . Na něco takového bych v knihkupectví určitě nenarazil/a (ale asi to zkusím). 3. To mě nenapadlo.

Rýmy šíleně pokulhávají. Ten rytmus je obecně dost šílenej. Myšlenka třeba dobrá, ale zbytečně zabalená do úvah, které nikam nevedou...

Amelie M.: Děkuji za komentář. S odstupem času se zcela ztotožňuji s Vaším názorem na můj příspěvek. Ano, byla to asi vztahovačnost, která mě vedla k napsání úvahy. S odstupem času se zcela vytrácí původní smysl pomoci nadaci .....galgovnouzi .....

nevím, jestli jsem plně pochopila tvou úvahu, nicméně ano, se závěrečnou větou souhlasím.. pokud bych se ale měla vrátit k obsahu předtím, tak třeba ta nesdílená radost z dobré věci ve virtualitě může mít více příčin, než jen naši vlastní nedůležitost (ta se dle mého váže spíše k naší nezdravé vztahovačnosti).. všichni přecházíme spoustu věcí, které nám vstoupí do cesty, nelze se vyjadřovat ke všemu.. to bychom nedělali nic jiného.. a tak to může být i v tomto případě.. tvůj výkřik mohl někoho zaujmout, ne, že ne.. jen dotyčný nemusel mít energii, čas, chuť ho komentovat, sdílet.. osobně se už moc do komentování kdekoli jinde také nepouštím, ubírá mi to drahocenný čas a energii a nechce se mi pak reagovat na nabalující se další a další názory.. nejvíc rozkecáno mám tady, na psancích.. ale to neznamená, že mě některé věci třeba i jinde nezaujmou, že si je ve chvílích volna nepřečtu, nepřemýšlím nad nimi..

Děkuji za komentář. Obdobím vědomí si své důležitosti jsem prošla a hlídala si, aby mě vlastní ego nepřerostlo. Po sedmdesátce se do výrazu "vlastní důležitost" prolíná více pokory (můj subjektivní pocit).

Líbí se mi, co to se mnou dělá

Tak cítím téměř každý začátek nového roku

Jo, když to někdo prohodí v řeči, dojde mi to, až když už je pozdě... a tohle to naprosto vystihuje. :) Jak je zmíněno níž v komentářích, když to postrádá logiku... ostatně, Češi si taky nikdy nepřestanou stěžovat zas na naše rožnout, když je rožeň, takže asi tak :D Nechť každý prznitel čte ještě DÝL.

Já si s tím dovolím nesouhlasit. Knížka je zboží, do kterého rád investuji a investice mě nemrzí. Kupuji jak nové knihy z knihkupectví (většinou si je nechám dát jako dárek na Vánoce), nebo z antikvariátů či z internetových bazarů. Takže využívám jak kamenných obchodů, tak internetu. Jsem milovník A. Christie a jsem vlastníkem pár výtisků její knih. Knihy od ní mě nezklamaly, až na jednu či dvě výjimky, a tak si při různých příležitostech knihu koupím, nebo pokud mě chce někdo obdarovat, tak ho o ni poprosím. Není nad ten krásný pocit, když se pak podíváte do knihovny a vidíte tu krásnou řadu knihy, cítíte tu vůni, jak knihy staré, tak i nové a kocháte se tou nádherou. Koupě knihy je koupě smysluplná. Knihu nesníte, neojezdíte, nevyprší ji záruční doba. Je to investice do budoucnosti. Investice, kterou v budoucnu snad využijí i naše děti. Pokud knihu potřebuji jen pro určitou příležitost, většinou je to kniha odborná, tak si ji půjčím v knihovně, jelikož vím, že ji s největší pravděpodobností v budoucnu nevyužiji.

tak, nápad s integrovaným knihkupectvím zní na první pohled dobře, na ten druhý, když o tom přemýšlím, byla by zbytečnost je zavádět.. když se mi kniha zalíbí, mohu si ji koupit kdekoli..

osobně bych do konce života knihy kupovat nemusela, můj táta má velkou spoustu knih, na druhou stranu, já potřebuji mít vlastní knihovnu, s vlastními knihami a proto je nakupuji..

buď mne zaujmou přímo v knihkupectví, ale to se stává málo, anebo si vyhledávám na internetu recenze (které ale nemusí být, po zkušenosti, vždy nejlepším vodítkem) a pak si ji koupím.. v posledních letech chodím nejvíce nakupovat do levných knih.. jsou tam poklady za skvělé peníze

no a pokud se netrefím a kniha za moc nestojí, prostě ji daruji dál.. párkrát se mi to už stalo.. ke svým oblíbeným se ráda vracím, mám totiž tu výhodu, že knihu přečtu a i když je skvělá, uchovám si z ní hlavně dojem, ale ne příběh a po roce je pro mne opět novinkou.. :)))

jako dítě jsem chodila do knihovny, teď to nevyhledávám, vadí mi ten pocit, že knihu měla v rukou spousta jiných lidí, prostě se toho tak trochu štítím, ale to už je asi nějaký druh poruchy, mám to tak i v HD.. všude kolem sebe vidím špínu, vši, svrab a nejraději bych pak skočila do sava.. :D