jo_: je to spíš přání než žádost, děkuji za milý komentář...

Mlčeti Zlato: děkuji moc

korálek: tak tohle je dost neskromné ;-), děkuji,.. přeju krásné dny

nic moc: tak, tak , občas bychom ji potřebovali... Děkuji

Krásné vystižení lehce posmutnělé atmosféry.. vnímám-li to správně... a právě těch pár slov dává o to víc prostoru fantazii..

Nikytu: Dík že jsi četla.

jo_: Děkuji.

I já z vašich slov cítím tu křehkou naději, víru na naději a takovou tu tichou, obyčejnou, přesto povznášející radost, takový ten pocit vnitřní blaženosti.. a právě takovými pocity se po přečtení naplnilo mé nitro.. děkuji za tu tichou krásu... Ať ta radost tryskat nikdy nepřestane..

Líbí se mi, úplně ji slyším jako písničku. Za mě palec nahoru

Opravdu krásná, mimořádně povedená, obsahově výjimečná.. a propos - kde se takové žádosti podávají? :-)

nic moc: díky. Jde o starší věc, potvrdila jste i můj dojem, že ten konec je všeříkající, ale zase jsem si říkala, že vás nemůžu ochudit o celý příběh :-) děkuju za názor, vážím si toho..

Krásná ve své upřímnosti..

Krutý ale pravdivý vyobrazení života některých "osvícenců" . Povedla se ti. ;-)

O ledové královně či dvanácti měsíčcích toho už bylo nemálo. Konečně ňeco o paní Časopásmové. :-)
Líbí se mi. :-)

Hezká pointa. Taková pimpoidní. :-D

Aneb, děvče na "to" může mít chuť i při krámech a trochu si od těch muk chce pomoci, byť nemá "úřední" hodiny. :-D (Pardon, dnes jsem jedla vtipnou kaši.) Toť první dojem z básně. Ale chvilkama mám pocit, že tam ještě něco ukrýváš... Teorií by se dalo vytvořit víc... A určitě i s hlubším významem. Anebo (opět vtipná kaše)... Taky by se v tom daly hledat sado maso hrátky, kdy se děvče řeže a bičuje (téměř k smrti), aby tím chlapa vzrušila a nakonec z toho taky ještě něco měla (než následkům svých zranění podlehne). Sakra, já mám dnes fantazii. Že já ty tvoje básně čtu. :-DDD Ty vždycky musíš přijít s něčím extra. A já neodolám a jdu si to přečíst. :-D Díky. :-)

Někdy řekneme i to co vůbec nechceme, je to možná jen projev naší bolesti a slabostí přiznat chybu a otevřít srdce plné touhy po úplně něčem jiném... Pěkná práce...

hned první dva verše vcucnou, to proto že taky bydlím za mřížemi :-)

proč to tak bolí? protože nejsme z plastu a hlavně naše srdce nejsou z kamene, myslím že v závěru jsi vše vysvětlila, bohužel bolest občas dlouho zůstane, usadí se, zabydlí...moc líbí

Jů, masožravé ovce! :-)
Moc hezká píseň, člověče. I ten klavír k tomu.