Ginnare: Děkuji. Jak říkám, tentokrát to byly haiku pokusy. K haiku patří spíše ty přirozené úkazy než laboratorně vyvolané. :o)

prší... prší... s kamarády u stolu dobře se to leje... :-)

Možná to mělo být hravé, ale na mne z toho dýchl závan osamění... spíš vnitřní než fyzické osamění...
proč slyším Night Jazz... piano a tklivý saxofon v pozadí... netuším...

To nic nemění na tom, že je to super :-)

no... haiku v tom nevidím, ale pobavilo... s haiku to má společnou kreativní hravost... či jak to nazvat :-)

jak psala Nikytu... dokonalý obraz... přesně takový podzim miluju
to je poezie :-)

Lasák nevím asi ta první,zajímavá otázka?dik

dvakredencedekadence: přesně. Bod číslo 9 :D
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=35730-jasna-rec

Lasak: nene. ocel. odkaz na velký skok vpřed. i ti vrabci. ta báseň je hlavně o odkazech, ale asi bych je neměla vysvětlovat. hehe.

u poslední to slovo "samo" je divný, jinak by to bylo dobrý. Zbytek za mě v pohodě

Bílé či černé labutě?

Ginnare: nee další diskusi na tohle téma už neee. To už tu bylo tolikrát

Co se týče básně. Pěkný obrazy. Dobře se to četlo. Není to špatné

povedená. Nemá být místo ocelová olověná?

Hezké.

Mlčeti Zlato: Tý jo díky. ;-)

PrimaDen: šťasten... Opět mobilní překlep. Mea maxima culpa!

taron:
Vzpomínka někdy bolí víc
než trn, co v kůži se ti noří,
sníváš o kráse létavic
a sny tvé náhle na prach shoří,

když ohýnek z pár hloupých slov
zas někdo ve zlém rozfoukal,
rozkopal minulosti rov
a srdce tvé v něm opékal...

Nenech si vzdušné zámky vzít
a netrap se víc pro cokoli,
dál kupředu je třeba jít,
i když každý krok ještě bolí...

Držim palce, Jani! :-)

taron: Moc krásné a inspirativní verše, plavá sestřenko! Něco jsem ti tu podle nich spíchl, jen tak pro radost, mobil to rozdělil a odeslal jen část, tak tohle je pokračování:

úsvitů nových věští vizi,
co lásky přináší vždy dost...

Již Punťa Slunce z růží vstává,
kam před soumrakem ukryl se,
s ním Naděje, ta dívka hravá,
jde nám vstříc v něžné košilce...

Snad předjitřní ten slaný déšť
perličky smutku z tváří smyl,
vstříc novému dni pohlédneš,
jen rozmarýny vzdech tu zbyl...

James Dante Terrano: To mě moc těší a hřeje u srdíčka! Díky! :)

taron:
Hebký vlas s vůní rozmarÿny
a v srdci touha kráčet dál,
záplavou světla zalít stíny,
za ten sen bych i duši dal!

Sluncem ožehlá kůra břízy,
ač je jak vybělená kost

PrimaDen:
Až z mořské pěny oblečeš si šaty,
slunce dá vlasům nádech zlatavý,
vánek si s nimi bude hrát, no a Ty
v úsměvu roztáhneš zas ústa svý,

snad odpluji a nevrátím se zpátky,
v přístavu dálném s jinou zakotvím,
po letech projdu vzpomínek svých vrátky,
šťastrn zas naším lásky bláznovstvím...

Myslel jsem, že jsem přečetl vše od Tebe, ale tyhle krásné verše, doplněné půvabným obrázkem ve mně probouzí romantickou představu bláznivého dobrodružství s malou mořskou vílou, jen my sami dva na krásném ostrově kdesi v tichomoří, nâvrat do Râje!

Moc krásný podzimní obraz. Mám před očima sousedovo jabloň na rohu ulice, kudy chodím se psem. Má na ní právě ta červená jablíčka. :-)

Jen maličkost: jablíčko nebo jablúčko? :-)