No mohlo by to být opravdu děsivé, tak vlastně nevím, to k otázce v závěru. Jinak se mi líbí jak to k ní spěje, barvitě a obrazotvorně.

Připomněla mi tu mou včerejší, ale tam je to, jakoby se zastavil čas. Tohle si dokáži představit. Děkuji.

No, já bych to trochu doplnil. Je to druh rozhodnutí, kdy se člověk vzdá vlastního vlastního - rozhodnutí, názoru, ba dokonce bych se nebál říct svobody. Navíc na tohle rozhodnutí nemusí být v určitých situacích dost času a už předem mohou být zřejmé následky toho, že se nerozhodnu (kdežto u varianty rozhodnutí se může být těch možností víc). Nehledě k tomu, že případný výsledek mého nerozhodnutí se se dá hodit na toho, kdo rozhodl za mě...

Nevím - já jsem vědomě udělal v životě několik rozhodnutí, která bych dnes přehodnotil; vrátit to nejde, takže je zbytečné si kvli tomu rozbíjet hlavu o zeď. Maximálně mohu stejný či podobný problém v budoucnu řešit jinak, případně se zařídit tak, aby nenastal (ono je to stejně na houby, protože se vyskytne jiný).

Asi zvláštní kapitolou jsou rozhodnutí "instinktivní"...

Potom jsou rozhodnutí, která bych neměnil. Ale pokaždé to bylo, abych tak řekl, mé rozhodnutí a bylo "aktivní". Dělat mrtvého brouka a čekat, jak co dopadne, to by třeba můj šálek kávy nebyl, na mě je to příliš pasivní, ale jsem dalek toho, abych kvůli tomu potenciálně někoho soudil.

A ještě abych se vrátil k tomu "ob ob odstavci", kde píšu o "vědomých" rozhodnutích - upřímně, ani nechci vědět, kolikrát a jak jsem něco rozhodl "nevědomky". V tomhle kontextu chápu "nevědomost hříchu nečiní".... jo, a tohle už je čistý alibismus :-)

cavansit: "Ono se to nějak vyřeší" je ale trochu jako rozhodnout se, že si zahraju ruskou ruletu. :)

Amelie M.: Tak to zrcadlo není, naštěstí. To by byla ta nejhorší varianta. :)

Líbí se mj závěr "znovu a znovu z iluzí tvrdé lože si stele". Povedené. Dalo by se použít i jako základ na samostatnou báseň. ;-)

Moc se mi líbí především začátek a závěr. :-)

Svoboda je iluze. Nelze mít bezbřehou svobodu bez pravidel a následků. Taková svoboda by vedla k brutání anarchii. Děkuji za hezké počtení.

https://youtu.be/jn1ieqwc6z0

hledam trabajo na castecny uvazek v Praze (testovani sw) nebo i na plny uvazek v Plzni ...

Je až děsivé, jak často mi mluvíš z duše...
Brrr... depka
a když Ti práce zůstane jako jediný smysl života... :'(

Dickens: pokud by šlo o zrcadlo, mohl by sis říct, že ještě včera bys za něj ruku do ohně dal nebo něco podobného, ale život..?

Jj, je to svým způsobem rozhodnutí... a zase, na druhou stranu, není - chápal bych to tak, že se jeden spolehne na "ono se to nějak vyřeší" (rozhodne někdo jiný)... nebo jde prostě o signál, že už je mu všechno úplně jedno.

cavansit: Je vůbec možný se nerozhodovat? Pasivita je taky reakce.

No... o řadě rozhodnutí se asi dá pochybovat (hlavně zpětně). Otázka je, jakou otázku by si člověk kladl, kdyby se nerozhodl vůbec.

Hanulka: Ginnare: cavansit: Amelie M.: Co když se dívám do zrcadla? To by tomu dalo jiný smysl. Každopádně děkuju, že jste se zamysleli. :)

Třeba je to jen odcizení...
Je odcizení zrada?

Nikytu: Díky, děvče.

Nikytu: Díky za takové přijetí. Jsem ráda, že to oslovilo.

Většinou komentáře u díla pomáhají... tady odvádějí pozornost...
Neznám Devilse a vlastně ani Zamilu.
Souhlasím s Yanou, ale zároveň chápu Tebe i Amelii... je to těžké...
Však jste si jistí diagnózou? Grafomanství a exhibicionismus není jedno a totéž... i když se mohou asi vzájemně kombinovat a doplňovat...
Grafomanem se zřejmě lehko může stát kdokoliv z nás...

Pobavila :-)