Ginnare: Klišoidní je nádherné slovo a přiléhavé.

Ginnare: Nemusíš být skromná za každou cenu :-)

Ginnare: Máš pravdu a když si to po sobě čtu s odstupem, tak to žádná sláva není.

Mlčeti Zlato: ani nevíš, jak moc mě to těší :-)

kmotrov: :-)
na Tvé komentáře se vždy těším... Ty víš, že ano...
Tvých komentářů si vážím... Ty víš, že ano...
s Tvými návrhy na úpravu málokdy souhlasím... Ty víš, že ano... :-)

Vždy doufám, že Tě můj nesouhlas neodradí, abys v tom komentování, vyjadřování názoru a navrhování úprav pokračoval... a nikdy neskončil... a doufám, že to víš!!!

:-D opět nemohu souhlasit... Tvůj závěr se mi líbí... o tom žádná, ale úplně by to změnilo význam a myšlenku celé básně... takže... nemohu sloužit...
Budu ráda, když si ho necháš pro sebe (věnuji Ti Tvůj závěr)... využij ho ve svém díle... které budu moci okomentovat zase já... už se těším... :-)

Barvitě letní, jen to slunce přeji ať vysvitne. Líbí

pobavilo :-)

Tlačenka po ránu? To by mě zabilo. Ale básničku čtu dokola :-))bezva včetně názvu. Fajn ještě poležím s knížkou.

Všimla jsem si v chatu :-) dobrý

Taková jemná a snová. Moře k takovým vybízí. A ta vůně oleandrů...omamné. Mám z tý básničky radost, rozumím jí a je mi příjemná

Mlčeti Zlato: chraň Tě ruka páně...! kmotrov to myslí dobře... vždy to myslí dobře... ale občas na můj vkus (a jelikož jistě nejsem zcela originální, tak i na vkus někoho dalšího) je příliš... jak to říct... pragmatický...

Já chci mít možnost se sem tam "dojmout"... takže žádné zamýšlení nad "sebedojímáním barvotiskovými klišé"... ju? :-)

ty krysy a to soukolí mi přišlo tak "klišoidní" (tenhle výraz jsem někde slyšela či četla a zdál se mi super... :-D )...
ten závěr mě dostal! Pecka!

mile rozverné...
budu chodit pěšky... abych Tě nepřipravila o iluze :-D

první sloka mě nenadchla... ale závěr je tak silně obtěžkaný hlubokou myšlenkou, že musím říci... super!

jak řekl kmotrov...
úplně jsem cítila zaříznutý obojek...
brrr... :-)

syrová... drsně studená...

skvělá :-)

jede i ten, co nezaplatí... dokud z rozjetého vlaku nevyletí...

baví mě, co ve mně Tvé básně evokují :-)

Mlčeti Zlato: no... dal si mi nelehký úkol... zjišťuji, že není snadné namluvit na záznam každou věc, co jsem vyplodila a tahle je evidentně jedna z nich... je to hodně stará věc... a i když jsem ji sem vložila před dvěma roky, bude už nejspíš plnoletá...

ale co bych pro svého pilného čtenáře neudělala... máš to mít... ale nesuď moc přísně... :-)

... jo a ten lípový stůl byl natřený na modro...

Tohle dílo mi uteklo a je to škoda, protože to mohlo být z mého pohledu TOP dílo. Kdyby bylo dotažené do konce (takového, který by se mi líbil).
:-)
Já se tady neshodnu s většinou v některých věcech, třeba, že dílo není hotové jak z nás vypadne, nebo že (většinou) není dobré používat rýmy ve volném verši. Vytvořilas úžasnou tajemnou atmosféru, Pak si ji ale zabyla rýmem, který nese tvrdou totální informaci (navíc si protiřečíš, když k ní máš přirozenou náklonnost, nemůžete si být cizí). Osobně bych zůstal v té krásné tajemné atmosféře, která nechává prostor pro čtenářovu fantazii. A pouze ve volném verši.

Třeba takhle (nebo jinak)

Silueta
mého těla
roztančila se
do kola
těmi směšnými pohyby

raz... dva... tři...

vysmívala se mi
na doby.

Proč tropíš si ze mne žerty?

Já přirozenou náklonností
se kTobě vinu...

A Ty uhýbáš!

Čí si?

Jsi moje?

Jsi cizí?

Netvrdím, že je tohle jediné správné řešení, určitě bys vymyslela nějaké lepší, potenciál na to máš větší než já.

Ale dost kritiky, až na závěr to je (z mého pohledu pecka).

Je to zázrak :)