Autoři si občas myslí: "Třeba to jednou někdo pochopí." Pro mě je báseň způsob, jak předat vlastní pocity, názory, dojmy... Proto je mi těžko, když nějakou báseň nechápu, nebo ji jen nechápu dost. Taková báseň je pro mě chromá, paralyzovaná, neschopná splnit svoje sny. A tak vnímám ty sledy souvisejících obrazů bez zjevného celku, co v každém vyvolají něco jiného, co, prezentované každému člověku, naznačí všechno, co jsme v životě poznali. Pokud ale to všechno sama necítíš, tak ty pocity nepředáváš, ale nově indukuješ. Nerozumím tvé poezii. A přece u tvých básní vidím víc chvály než kdekoli jinde, v poslední době. Tak snad to jednou pochopím...

Tohle teď hrajou v rádiu. https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/pink-floyd/young-lust-34
014 Třebas jen potřebuješ zvrhlou holku, co ti pak bude viset na rtech. Ta moje si chce povídat pořád, tak radši piju 15 leté El Dorado a jen se na ní usmívám, jdem pít víno, spíš já teda, je v těch kalbách nějaká indisponovaná posledních pár měsíců. Hele piš to sem, filozofie proti automobilům není nikdy dost. Atd.

První mě napadla hned reakce na anotaci. Spousta skvělých myšlenek není slyšet a naopak spousta zbytečných a někdy až nebezpečně hloupých myšlenek je omílána jen proto, že je někdo křičí dost hlasitě.

Druhá poznámka trochu reaguje na Singularis. Z mého úhlu pohledu sociální sítě ve finále neumožňují přenos hlubších myšlenek, protože každý uživatel je zavalen takovým přílivem informací, že na hlubší zamyšlení obvykle nezbývá energie. Zaujmou tedy jen malé a výstižné formáty a opět platí, že témata se opakují.

Osobní mezilidskou komunikaci nic plně nenahradí. Podle různých průzkumů toho ani internet není schopen. Napadá mě, že bys mohl založit skupinu podobně založených přatel a v pravidelném čase se scházet.

Super

Tato úvaha mi připadne velmi zásadní. Bod "zaprvé" mají dnes primárně řešit sociální sítě díky své schopnosti nezávazně spojovat lidi, kteří se neznají, ale mají společné zájmy. Jejich primární klientelou jsou zadavatelé reklamy, protože ti jsou za zodpovězení otázky "kdo může mít zájem o to, co nabízím," ochotní zaplatit opravdu hodně peněz, rozhodně víc než průměrný filozof, přestože ta stejná otázka pro něj může být stejně důležitá. Sociální sítě ale mohou stejně pomoci i těm filozofům (alespoň teoreticky).

Co se týče druhého bodu, spolehnout se jen na lidi, se kterými se člověk potkává osobně, mi připadne nedostatečné. Chtělo by to platformu pro potkávání online, já už jsem několikrát usiloval/a o to mít s některými přáteli pravidelné videohovory, ale obvykle to ztroskotalo na tom, že neměli čas a zřejmě měli naplánované aktivity na jeden či více měsíců dopředu (a ty naplánované aktivity pochopitelně nezahrnovaly náš společně strávený čas). Nemyslím, že na takové "potkávání" stačí písemná komunikace, z mnoha důvodů.

Ten třetí bod je také důležitý. Pokud opravdu nemáš nikoho na interaktivní komunikaci (a ten pocit znám, mám ho třeba i právě teď), doporučil/a bych ti záznam na diktafon, případně do notebooku s mikrofonem. Je časově méně náročný než to napsat a můžeš z něj udělat podcast. Na druhou stranu je ale dost bezohledný k posluchačům, takže to, že to někdo bude poslouchat, můžeš očekávat, jedině pokud budou tvoje myšlenky pro někoho druhého opravdu hodně důležité nebo zajímavé.

K tomu třetímu bodu bych ti doporučil/a tuto videoúvahu Sebastiána Wortyse o hyperkreativitě: https://www.youtube.com/watch?v=HKrKc8kXnus

Moc děkuji za zásadní úvahu. Cítím to podobně.

Zvláštní, vždycky píšu první pocit, ale tady najednou nevím, co říct. Člověk může být nemocný myšlenkou, na někoho, na něco, vrací se a hledá, chtěl by...

...hezký verš ti ulít, opravdu... :)

DDD:
Jsou pocity z poslední doby a jeden obraz, je schovaný v textu... :)
Děkuji.

Jolly:
...on je... :)
Děkuji.

dobré :)

per to do nás

Celý je to krásný. Naplnilo mě to představama. Marně hledám slovo, kterým bych vyjádřil ten pocit...

podzemní vesmír je krásný obraz

none: Jo člověče, to jsou ty nový zákony vo rovnosti pohlaví. Každej teď může psát jako cokoli. Třeba jako jedno ... játro. ;-)

AndersA: Jsem ráda, že tě oslovila - a zároveň mrzí, že bolí.. děkuju!

AndersA: Děkuju!

Moc hezkej obrázek i popis pocitů. Dovedu si to živě představit. Jen si nejsem jistej, jestli ten text je dostatečně samonosnej. Na rýmy bych se vykašlal, báseň z toho asi neudělaj. Přeju co nejvíc takovýchhle náladových projížděk :-)

Já poezii moc nerozumím ;)
ale taková jemnost na mě dýchla tady ..

Nikytu: tak já psal výhradně o tom "A srdce procitá". Samozřejmě se budu těšit na příští

uff ...