človiček: Svatá pravda s těmi technickými termíny u děvčat. Děkuji za podnětný komentář.

Taky bych chtěl znát odpovědi. Těší mě Tvůj návrat na Psance. ;)

☺☺ muži tady přece nejsou proto, aby nám rozuměli, muži jsou tu proto, aby nás milovali☺☺☺
Naše vnímání a představy jsou často tak odlišné, že to jinak někdy nejde..vid?☺☺☺

ano☺ také si to přeji☺
moc hezké☺☺krátké a výstižné☺

Plujme raději na vlnách svých nadějí.

Líbí se mi to

cavansit: To je mi líto. Genetik mi říkal, že v ČR je mimořadný tlak na ukončení těhotenstvi a přitom často není nic jisté a postižení je také velmi široký pojem. Já si tím naštěsti projít nemusela (Ami si nechala svou originalitu jako překvápko), ale vím, že by naše rozhodnutí nechat si potenciálně postižené dítě negativně ovlivnilo vztah k širší rodině i reakci okolí. Naštěsti s manželem máme názor stejný. Doktoři bývají v tomto ohledu často necitliví.To ale vím jen z doslechu.

Singularis: Pokud jsi přijala premisu (jistě nedokonalou), že dítě je v této fázi součastí těla matky, pak to sobecké není. Je v zajmu státu, širší rodiny i partnera, aby žena měla dítě. Je to ale ona, kdo jej nosí devět měsíců pod srdcem a na závěr absolvuje ten pekelný proces nazývaný porod. Ona riskuje své zdraví (porod je častým spouštěčem různých onemocnění) a to vůbec nemluvím o totální sociální proměně. Nic z toho žena obvykle nevnímá jako nějakou velkou oběť, neboť byla vybavena hormony a schopností cítit nekonečnou a bezvýhradnou lásku k tomu drobečkovi. Jenže ta láska činí rozhodnutí o ukončení těhotenství velmi bolestným. Proto by se mělo jednat o rozhodnutí matky. Kdyby byl život fér, tak si náročnost těhotenství a porodu oba rodiče rozdělí napůl. To není možné.
V zájmu dítěte... to je ještě složitější otázka. Postižené dítě může být velice šťastné, cítí-li se přijato a milováno. Konec konců jedině tak může být šťastné i zdravé dítě. Proto by podle mě měla zůstat svoboda rozhodnutí.
Ještě jedna věc je však důležitá. Netvařme se, že potrat je nějaká drobnost. Přijdete o část sebe sama a svým rozhodnutím. Každá žena to má asi trochu jinak, ale pro mě by to bylo rozhodnutí horší, než nechat si uříznout nohu. Já vím, není to vidět. Psychická bolest může být ale veliká.

K takovému vzdoru musí mít člověk dostatek sebevědomí, jinak svou tmu neprorazí.

Prošli jsme si něčím podobným. Některé "hlášky" z okolí (to lékařské nevyjímaje) jsou doslova "na ránu".

Pojem „přerušení těhotenství“ je podle mě opravdu zavádějící. Ale to asi proto, že lidé se snadno nechají manipulovat dojmem, jaký z označení mají. Nacisté také nemluvili o „vyvraždění židů“, ale o „konečném řešení židovské otázky“, protože chtěli, aby s tím lidé souhlasili. Když chtějí, aby rodička souhlasila s potratem, nemohou jí navrhovat „násilné ukončení těhotenství“. (Stejným mechanismem s uživatelem manipulují antiviry zdarma, když mu nabízejí „odstranění doplňků prohlížeče se špatnou pověstí“ a „instalaci bezpečného a spolehlivého prohlížeče“. Jenže všechno to jsou jen reklamní pojmy, které nemají žádný obsah a mají uživatele přimět se rozhodnout předem daným způsobem. „Přerušení těhotenství“ je možná něco trochu podobného.)

Zarazilo mě označení donošení dítěte za „sobecké“, ale když jsem nad tím přemýšlel/a, myslím, že jsem na to přišel/a. Ano, matka má právo učinit rozhodnutí, zda takové dítě přijme nebo ne. Jenže co zbytek rodiny? Co stát? Připomeňme si politiku jednoho dítěte v Číně − tam šlo hlavně o to, že stát neměl pro nové děti dost zdrojů a míst, tak je prostě nepřijímal; část těch dětí tak vyrůstala bez občanství a bez nároků na vzdělání (už si nevzpomínám, jak to bylo se zdravotní péčí) a rodiče byli trestáni za to, že přivedli dítě do takové situace. U nás zákon přímo ukládá narozené dítě přijmout jak druhému rodiči, tak státu. (Ještě to ukládá zdravotnickým zařízením a základní škole. Zbytku rodiny to neukládá a z toho jsou pak případy, kdy chybí hlídání...) A v tom je možná považováno rozhodnutí matky za „sobecké“ − přivlastňuje si sama rozhodnutí o věci, která se bude podle zákona týkat i druhého rodiče a státu. Ale ještě jsem nad tím nepřemýšlel/a tolik, abych se dokázal/a rozhodnout, zda je to tak správně, nebo by to bylo lepší jinak. Má se jednat v zájmu dítěte, jenže zájem dítěte vznikne až jeho narozením, předtím jde opravdu jen o část těla rodiče, která vlastní zájem nemá.

človiček: Dekuji za zastaveni.

Bolestné je pokud je člověk blízko a přitom vzdálen.

Postižená planeta,postižený hodnoty
postižený děti,rodiče,stromy,ptáci a do toho
život jenž koulí z bublifuku boha co nohy brouzdá v
lidských duších slibujíc že vše máme odpuštěno pokud
zakotveni v Ježíši budeme.Taky jsme stáli kdysi nad volbou.V bříšku byl strach nad Naším rozhodnutím.Planeta má šanci ba stromy a ptáci a šanci mají i rodiče,jen strach je vrah.Buňka jen dvě možnosti má buď žít a růst nebo zmírat a držet půst ,myšlenka je kompasem zda bude těhotná dál naše zem,zda zbytečně se již milujem. Žádný rozhodnutí není správný ani špatný šeptá koruna stromu a vy věřte tomu že v zániku je zrození a ničíce svět milujeme plození.všichni jsme postižení.

Líbí se mi poslední dva řádky. Slovní hříčky jsou pro mě žádaným kořením.

Luxus!!! Stručně geniální.

Jednoduchá, civilní, s nápadem. Přečetla jsem ji ráda.

Tenebre: Děkuji!

I já tě tu vítám. Tak ať se ti tu líbí! Koukal jsem, že jsi hned zabloudila zrovinka ke mně . ☺
Jj, stejně jako človíček i já býval pilný korespondent a sháněl hezké dopisáčky nebo častěji psal na ten papír pro leteckou poštu: byl tenčí a průhledný, tak jsem na něj ledacos obkreslil, i verše jsem k tomu psával. Paradoxně první báseň z té nové éry po letech odmlky mi vyšla v novinách a měla pak i pár sestřiček. Pak se mi podařilo vyřešit problém s přihlášením na jiný portál a tak i pavučina skrývá ve svých vláknech hodně mých mušek...
Přeji hodně inspirace i krásných prožitků...
SMS vlastně byla nejrannější hostitelkou i mé prvotiny. Zbytečně jsem se neomlouval a šel rovnou na vyznání...

:-)