Pěkné a konec ? Kdoví... Ale já ho vidím nadějný

Krásný text, až slzička ukápla.

A mě tohle prostě baví, je to tok myšlenek, syrových, možná je tam ironie, výsměch, je tam to co si někdo třeba bojí i pomyslet a přitom je tam pravda, možná i černý humor a v některých částech textu se i nacházím, tak to mám já a tohle prostě je surrealismus, tak to vnímám já a ta drsnost se mi líbí

Psavec: potěšilo, děkuji

Hanulka: děkuji za zastavení a rozbor mé patetické básně

Leslie: vážím si tvých pocitů a empatie a ano dotýkáš se skutečnosti, není divu že závěr ti úplně nesedl, začátek přišel ráno tak sám ke mně a závěr jsem došroubovala, chtěla jsem aby vyzněla naděje a taky že chci zářit a ne se trápit, moc děkuji

Miňko: děkuji, děkuji…

LadyLoba: ten závěr měl evokovat právě tu cestu ke změně, vždyť já si to uvědomuju, moc děkuju

Mlčeti Zlato: děkuji za komentář a nahlédnutí do mužského světa…

Tomu se říká vyznání.

Přidáváš další perličku do tvé šperkovnice.

Zavoněla mi parádně.

človiček: Velký dík.

Yana: Ach, děkuji Vám. Zlo odchází s básní :)

kekebreke: V pořádku a děkuji za Váš čas :) Nemusíte se omlouvat za svůj názor :)

Leslie: já mám ráda jasmínový čaj, ale mám ho propojen s babičkou, která mi ho vařila

Yana : báseň se snaží zachytit moment vnitřního zlomu a spirituálního hledání, avšak celkový dojem na mě působí roztříštěně. Symbolika slz a zklamání je sice srozumitelná, ale text mi místy připadá příliš patetický a závěr, jakkoliv má evokovat vnitřní obnovu, postrádá pro mě dostatečné vyznění. Celkově se snažíš zachytit bolest a zklamání. Děkuji.

Čtu už poněkolikátý a je to nářez. Nevím, jestli pro to, že si tam projektuju to svoje... ale je napsaná skvěle. Až teď na několikátý čtení jsem to nějak skousla a sednul mi i ten závěr, který mi na první čtení drhnul a trochu vadil. Ale chápu ho.

Ten začátek, celá první půlka... je síla. Možná je to jen o "obyčejném" lhaní, ale já v tom vidím úplně jasně a děsivě popsanou emoční manipulaci, citový vyděračství. Čím dál víc. I ta extáze v jeho očích, protože ti nejhorší...ti z naší bolesti žijou. Z toho, že mají kontrolu a skrze hrané a naučené emoce tahají za nitky opravdových pocitů. Možná tam vidím úplně něco jiného, než jsi tam vepsala, ale dostala mě. Něčím mi připomněla moji Sílu soli. Díky, že jsem mohla číst.

Skvělá, skvělá..

Líbí...