vanovaso: Máš pravdu.

Co s duší, když tělo dychtí ;-))

Sebastián Wortys: Vzpomínám si, že když jsem vymýšlel/a Přetečení zásobníku, ten seznam reálií jsem vymýšlel/a jednotlivě, aby na sebe navazovaly, připravený předem jsem ho neměl/a, ačkoliv s tím zacyklením jsem předem počítal/a. Nové reálie jsem přitom nevymýšlel/a, ty už jsem znal/a z dřívějška. Máš ale pravdu v tom, že toto dílo je úzce svázáno s prostředím Eichlerské dopravně demokratické republiky a lidem v jiných zemích toho mnoho neřekne (asi tak, jako např. lidi v Tokyu nejspíš nebude zajímat, co prý řekla kněžna Libuše o Praze). A také máš pravdu, že jsem se snažil/a co nejvíc „těkat“, a to nejen tematicky, ale i geograficky.

„dávat smysl samo o sobě“ – No, myslím, že v literatuře neexistuje nic takového; vždy potřebuješ alespoň minimální kulturní či empirický rámec, aby v něm tvoje literární dílo mohlo dávat smysl, a lidem, kteří ten rámec neznají, smysl dávat nebude.

„předměty faktů by ve větě mohly být podtržené“ – To by mohly. Tak proč si je nepodtrhneš? Nejsi přece otrok počítače, aby tě omezoval, co si s tím dílem můžeš dělat a co ne? Dalo by se to zpracovat spoustou způsobů – jako myšlenková mapa, jako číslovaný výčet, ...

„Takže by bylo zajímavé přepracovat to tak, že by k tomu šlo doplnit otázku na něco, co z toho zdánlivě nejde zjistit.“ – Počkám si na ten e-mail a pak se k tomu vyjádřím.

„kryčí jméno“ – Hned opravím...

RE Singularis:
Díky za zmínku díla Přetečení zásobníku, napsal jsem k němu komentář (který může být zajímavý i z pohledu tohoto díla). A také děkuji za uznání.

„možná i proto, že ses inspiroval z těch závěrečných prací“ – Z „Myšlení a hodnoty tří uměleckých generací české avantgardy (1919-1989)“ jsem si přečetl hlavně závěr, který je relativně obsáhlý oproti resumé u „Mozek a událost“, kde jsem si přečetl ještě hlavně strany 49 a 50, což se dost podobalo písni, ke které jsem před časem vytvořil videoklip: https://www.youtube.com/watch?v=Y_kNbcnnoI0

Odkazy na zmiňované práce:

https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/72226
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/72226/DPTX_
2012_1_11210_0_380787_0_131641.pdf?sequence=1&isAllowed=y

https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/13421
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/13421/DPTX_
2007_1_11210_ASZK10001_127502_0_49989.pdf?sequence=1&isAllowed=y


Sice jsem si tím osvěžil nádech odborné mluvy, představu o alternativní kultuře a některých pojmech z filosofie, ale nejsem si jistý, nakolik je možné, že právě ty dvě práce mohly výrazně zvýšit mou schopnost psát dlouhé věty, protože relativně dlouhé věty píšu už roky a třeba než jsem ti na podzim posílal povídku k betačtení, tak jsem nejdelší věty hledal a rozsekával.

Ten jednovětný popis vznikl tak, že jsem začal psát anotaci vznikajícího slovorostu, ale pak jsem si řekl, že je moc dlouhá, tak by to mohl být podrobnější úvod v textovém poli díla, a když jsem si uvědomil, že je to jedna už celkem dlouhá věta, ale současně se nachází v experimentálním díle, tak mě napadlo pro změnu ji nerozsekávat a naopak se ji snažit dál prodlužovat, abych vyzkoušel, k čemu to povede.

„Chtěl/a bych Tě slyšet číst tu jednoslovnou verzi vlastním hlasem...“ – To je poněkud sadistické pření, které nehodlám zkoušet splnit, xD.

A ano, víceslovná verze slovorostu je pro lidi stravitelnější. Ale ta jednoslovná verze ve zvukové podobě je zase víc „poeticky halucinogenní“, intenzivnější vytržení.

Mě se z toho slovorostu nejvíc líbí asi „cizokrajnou nouzi zimního holohlavého horolezce cestujícího hospodou doufajíce ceny nyní nízké kéžby byli libovolné“, protože je to asi nejdelší relativně smysluplný kus, který se mi tak podařilo napsat. Nějaký horolezec v cizině na zasněžených horách se dostal do hospody a doufá, že tam nebude draho, protože nemá moc peněz, což značí ta nouze. Sice jsem tam trochu znásilnil gramatiku, abych to mohl napsat, ale v mluvené řeči to není rozdíl a v porovnání s jinými částmi toho slovorostu to nepatří mezi největší výstřelky z řádu.

RE Singularis:
Ano, je to také dlouhá věta zakončená svým začátkem jako mé dílo „Čočka kanálem lemuje (slovorost)“ ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41162-cocka-kanalem-lemuj
e-slovorost ). Přetečení zásobníku jsem si přečetl až pak v návaznosti na tvé upozornění (čemuž odpovídá i čas v záložce Přečteno), takže to vypadá, že když někdo zkusí psát dlouhou větu, tak ho pravděpodobně při zamyšlení nad jejím zakončením napadne navázat ji na její začátek.

A co se týče toho, že mé provedení jsi oznčil(a) za „podstatně lepší“, tak mě napadá pár možných důvodů. Ty jsi se nejspíš snažil(a) předem jasné reálie vměstnat do jedné věty, kdežto já ji vymýšlel za pochodu. Takže možná když taková věta vzniká jako zápis skutečného děje, tak je to přirozenější a čtivější.

Možné je i to, že deníkovitě vrstvené myšlenky jsou pro takový styl vhodnějším obsahem než popis fiktivního světa (který jsem mimochodem zatím téměř nepotřeboval k pochopení epizod seriálu Ester Krejčí, i když Dodatky ve své knižní podobě jsou zajímavé sami o sobě). Nebo možná přesněji já psal něco, co myslím může dávat smysl samo o sobě, kdežto toto tvé dílo dává smysl spíše v kontextu Ester Krejčí, ale lidi, kteří ji (moc) neznají (a třeba ani znát nebudou či nechtějí), je to sbírka spíše zbytečných informací, i když i sami o sobě mohou být místy trochu zajímavé.

Navíc mám pocit, že jsi se snažil(a) posouvat od tématu k tématu co nejrychleji, což vytváří pocit velmi roztěkané pozornosti, kdežto já psal svým tempem, jak mě to napadalo.

Připouštím však i to, že tvé provedení je celkem rychlý způsob, jak si udělat představu o části kontextu Ester Krejčí, ale předměty faktů by ve větě mohly být podtržené, aby se v tom člověk mohl snáze pohybovat po vlastní ose čtení.

Jinak mi to připadá trochu jako Einsteinova hádanka (kterou už jsem zmínil v rozepsané odpovědi na tvůj e-mail, jenž mi ji připomněl), ale bez hádanky na konci. Takže by bylo zajímavé přepracovat to tak, že by k tomu šlo doplnit otázku na něco, co z toho zdánlivě nejde zjistit.

„kryčí jméno“ – Předpokládám, že tam má být „krycí jméno“.

Zajímavá myšlenka. Připomněl/a mi moje Přetečení zásobníku ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=21085-preteceni-zasobniku
), ale Tobě se ten experiment podařilo udělat podstatně lépe (možná i proto, že ses inspiroval z těch závěrečných prací.

Chtěl/a bych Tě slyšet číst tu jednoslovnou verzi vlastním hlasem... To by ses asi pořádně zapotil. Mně rozhodně víc vyhovuje víc ta víceslovná, která mě místy i docela baví, nejvíc asi „hubou bouchnul nulového honosného houpačkou kousnutého holuba“.

Hodně se mi líbí.

Povedená.

Skvělá.

Krása.

Tak třeba já vidím růžky a svatozář. Ale jedno z toho bude asi iluze. :))

vanovaso: Díky.

Některé kroky jsou opravdu těžké, o to víc si jich pak vážíme...

Celé je to hezké. I když mě fakt dostal "knot, co se upil k smrti"...

slavek: děkuji...

Plné citu. Moc hezké.

vanovaso: Trefa do černého. Moje neodůvodněná nadutost, s níž předpokládám nebe.
;o)

slavek: Pak se musíš snažit, abys šel do pekla ;-)))

vanovaso: No nevím. Jestli nebe existuje, snad existuje i peklo. Jsou lidé, s nimiž bych se v nebi dost nerad potkal.

vanovaso: Do puntíku souhlasím.