Některé návrhy na vylepšení:

Místo toho tvého začátku by se dalo spíše navázat na první větu Wesmírného omylu a zparodovat ji třeba takto: „Co kdybych na začátek napsal, že nevím, jaká první věta by byla nejlepší?“

Ty „méně důležité“ věci bych napsal vtipně jako třeba „válet se opilý na silnici, mít nepoškrábaný lak auta a hádat se kvůli ideální poloze záchodového prkénka.“

Místo věty (o vzkazu do budoucnosti) „Vložil jsem ho do lahve, zazátkoval a hodil do řeky.“ by mohlo být: „Vložil jsem ho do časové schránky v podobě lahve, pečlivě ji zazátkoval a hodil do řeky, kde se rozflákala o kámen, čímž se myslím vzkaz teleportoval do budoucnosti.“

Místo věty „lahve z tříděného odpadu se recyklují, takže by se moje zpráva nikdy nedostala do budoucnosti.“ by mohlo být „lahve z tříděného odpadu se recyklují, takže se dostanou do jiné dimenze a ne do budoucnosti, to dá rozum.“

Za „úspěšně unikali spravedlnosti“ by se daly doplnit věty: „Ale nikdy jsme nedělali nic závažného. Třeba když jsme vykrádali banku, tak jsme si vzali jen tolik, abychom mohli naplnit vanu lízátkami. Nebo když jsme při exkurzi umísťovali bombu do Poslanecké sněmovny, tak jsme dálkové ovládání schovali tak, aby ho nikdo nenašel.“

A tvou reakci na můj komentář si teprve přečtu.

Psavec: No jo, a to zdaleka není všechno. Dík za přečtení.

Psavec: Děkuji, pane.

Sebastián Wortys: Podle mě smyslem tohoto druhu parodie není vymyslet nové vtipy, ale vytvořit a prezentovat nový (můj) pohled na parodované dílo a jeho prvky a k vytvoření nového pohledu není vždy nutné vtip změnit, stačí ho umístit do nového kontextu, kde bude dávat jiný smysl, to je třeba případ té neokapitalistické restaurace (v předloze souvislost s kapitalismem není a to, že se přitom téměř nezměnilo provedení, svědčí o tom, že tvoje provedení hodně dobře odpovídá označení „neokapitalistická“). Podobně se může změna hřebíkového filosofa ve šroubkového zdát bezobsažná, ale šroubek je něco docela jiného než hřebík – potřebuje k sobě závit nebo matičku a zatímco hřebík zatlučeme jakýmkoliv kladivem, u šroubku musíme pečlivě rozlišit obyčejný šroubovák od křížového a někdy dělá problém i velikost, nebo dokonce tvar závitu. Najednou se tedy čtenáři předkládají úplně jiné souvislosti, které by ho jinak nenapadly, přestože samotná změna je jen malá.

„některé vtipy vyznívají mnohem lépe, když člověk zná původní knihu“ – To je pravda. Znalost původní knihy je rozhodně žádoucí. Minimálně ten akvapark je bez ní opravdu nesrozumitelný.

Komunistický hypermarket jsem jako parodii na rabování alespoň z počátku nemyslel/a, i když postupně to tak nějak vyznělo...

Zda číst dřív parodii nebo předlohu je záludná otázka. Moje zkušenost je taková, že v tom moc nevidím rozdíl. U několika děl jsem viděl/a/četl/a parodii dřív než původní dílo a nijak mi to nezkazilo požitek z něj, ale to může také souviset s tím, že spoilery vnímám pozitivně a nemám problém přeskakovat v čase nebo mezi alternativními realitami nebo opakovaně číst části, které se mi líbí. (A také rád/a přeskakuji části, o kterých jsem přesvědčen/a, že mě nezajímají.) Některé parodie mi připadnou hodnotnější než jejich předloha ( např. https://www.youtube.com/watch?v=WVtZhI2xpUE ), některé naopak méně hodnotné ( např. https://www.databazeknih.cz/knihy/silmamilion-17615 ) a další zase nesrovnatelné (např. Pár pařmenů).

„jak je až šílené, kolik věcí z mé knihy se vyplnilo“ – To je dobré znamení. Vztahuje se k tomu text z předmluvy seriálu Ester Krejčí: „a byli odměněni, když to, co před tím vzniklo jen jako myšlenka v jejich mysli, nalézali ve skutečném světě, menší, křehčí a ohroženější, ale krásnější a smysluplnější, než jak by to sami vymysleli.“ Jsem rád/a, že i tebe tato odměna potkala a přeji ti, ať se jednou potkáš se zárodkem přirozené mnohobytosti.

Tušil/a jsem, že se ti ten komunismus nebude líbit, ale připadal mi, že se tam hodí. Lidé nesmí zapomínat na nehezké kapitoly svojí historie, jinak si ji budou muset zopakovat (jak praví přísloví). Ale nacismus se mi tam nehodil, to bys tam musel mít něco jako Daleky z Doctora Who.

Co se týče toho vlastnění molekul, to jsem napsal/a do povídky Pekař, Chlebnice a Ron Moloch, ale sem se mi to nehodilo, i když je to asi otázka vkusu.

„stoleí“ – Nevím, zda mi budeš věřit, ale je to obyčejný překlep. Používám klávesnici, na které pravý Alt + T napíše a í se píše jako pravý Alt + 9, takže jsem prostě stiskl/a Alt příliš brzy a pak si toho nevšiml/a.

S nesrovnalostí ohledně názoru na automobily máš pravdu. Určitě by se na to dala vymyslet nějaká sofistikovaná výmluva, ale naštěstí ji vymýšlet nemusím.

Sakra, to je výčet.

Ano, je třeba sebrat odvahu.

Líbí se mi.

Dík za úsměv.

Dobrá.

Bezva, pane.

asi tomu nerozumím...

Díky všem!

slavek: Děkuji!

Máš to hezky napsané. Volný verš má má spád, nesklouzáváš k rýmům. Bojíš se prázdna v Tobě, pro mne je prázdno ve mně to nejcennější co mám. Bez něj bych nenapsal žádnou báseň. Život je neuvěřitelně rozmanitý a slova ho nedokáží pokrýt. Slovo prázdno může mít negativní i pozitivní hodnotu, ale pořád to je jen slovo.
Nesedí mi:
je třeba sebrat odvahu a truchlit. Neboť kdo potřebuje k truchlení sbírat odvahu, netruchlí upřímně. Nebo naopak, komu se podaří sebrat odvahu nejspíš nebude ztrácet čas truchlením.

To se asi dotkne každého. Popis všednosti (naprosto rozumím) a vyústění do smutné svíravosti.
Výborné.

"Vlasy odstínu něhy..." a "čas, co zůstane na věky", hezký.

Žádná kravina, sranda.
;o))))

Fajn okamžitá pocitovka. A dobrý kontrast v první větě.

holka.přes.ulici: Díky moc.

Moc pěkná, úsměv po tváři se mi z ní prošel.. :-)