Jsem strašnej, já vím. Kouknu se na konce těch řádků, vidím ráda-záda a nečtu to dál ani hlouběji. Asi jsem povrchní sračka, třebas je to báseň a dobrá, ale sorry, a to mi ani nepadá brada, zatím. Samozřejmě tenhle koment nemá smysl.

Taková neradostná.

Moc pěkné

Co dodat? Štěstí přát.

Ty stopy jen zmizí, hned se zase objevují.

Teď už povzbuzují jen provokatéři, každopádně asi jsem provokatér, protože povzbuzuji každého. Cesta je už objevená jen jí použít a nezpochybňovat lék oceněný Nobelovou cenou jako neprověřený.

Hezká, je v tom um vyjádření.

slavek: Díky za návštěvu. Jsem rád, že zaujala :)

slavek: Díky :)

DDD: Díky za nadšení i kritiku ;)

Nine: To mě těší :)

Smutek, touha a rezavá láska. Pěkné, nostalgické.

Romantika, pěkná.

Myslím, že to správně pojmenoval filosof Hegel. V našem poznání se dříve nebo později dostaneme k výchozímu bodu, není to ovšem bludný kruh. Je to, naštěstí, spirála. Takže se sice znuvu ocitáme na počátku, ale na vyšší úrovni.

Mně se líbí všechny sloky :o)

Závidím objektu tvého vyznání.

Snad nebude tak zle. Ještě nám zbývá zdravý rozum.

... a politický standard.

Ovšem pes je nejlepší přítel člověka => Člověk je změna.

Jsi na začátku a konci zároveň. Každý máme ve svém životě ztracené lásky, někdy i neopětované. Jejich hodnota je v tom ,že jsme jim ve své duši věrní celý život. Schovávám si tuto výbavu pro úsměvy na rtech až budu opravdu stár. Jsou to klenoty našich životů, ale jsou to zavřené knihy, které jsme kdysi dočetly, můžeš si jí číst klidně znova, ale její místo je na polici mezi ostatními. Lékem je napsat nový příběh.Nejlépe knihu. Ahoj