Zaujala.

Pobavila.

slavek: Děkuji Ti za komentář, přála bych si aby to byla vyšší úroveň nového začátku, tak snad někdy...

človiček: Děkuji Ti za krásný komentář, nad kterým jsem se opravdu zamyslela Asi úplně neumím odložit tu svojí knihu na poličku a začít psát novou knihu, ráda se vracím k těm starým pasážím, i když jejich čtení mě moc bolí, opravdu děkuji

Homér: čoveče, tvuj koment mi připomíná ten vtip, kdy firma hledá pracovníka, co ovládá perfektně mandarínštinu, umí žonglovat a měří 210cm. Po čase jim zavolá frajer, kterej z těch podmínek nesplňuje ani jednu a tak se ho ptaj, proč teda volá, no a on jim odpoví, že jim chtěl dát vědět, aby s nim nepočítali.

Moc se Ti povedla.

Jsem strašnej, já vím. Kouknu se na konce těch řádků, vidím ráda-záda a nečtu to dál ani hlouběji. Asi jsem povrchní sračka, třebas je to báseň a dobrá, ale sorry, a to mi ani nepadá brada, zatím. Samozřejmě tenhle koment nemá smysl.

Taková neradostná.

Moc pěkné

Co dodat? Štěstí přát.

Ty stopy jen zmizí, hned se zase objevují.

Teď už povzbuzují jen provokatéři, každopádně asi jsem provokatér, protože povzbuzuji každého. Cesta je už objevená jen jí použít a nezpochybňovat lék oceněný Nobelovou cenou jako neprověřený.

Hezká, je v tom um vyjádření.

slavek: Díky za návštěvu. Jsem rád, že zaujala :)

slavek: Díky :)

DDD: Díky za nadšení i kritiku ;)

Nine: To mě těší :)

Smutek, touha a rezavá láska. Pěkné, nostalgické.

Romantika, pěkná.

Myslím, že to správně pojmenoval filosof Hegel. V našem poznání se dříve nebo později dostaneme k výchozímu bodu, není to ovšem bludný kruh. Je to, naštěstí, spirála. Takže se sice znuvu ocitáme na počátku, ale na vyšší úrovni.