Dandy: neznám ten seriál, ale znám radost z pramínku který v horách spatřím, děkuji ti

Mlčeti Zlato: děkuji za reakci, to i já

puero: děkuji, vážím si tvé reakce, ano pointou mé básničky byla právě ta postava, voda nepotřebuje pomoc, cestu si najde sama, to člověk hledá, tápe, žasne...

snake_01: Děkuji, jsem za tvoje překlady anglických haiku moc vděčný. Škoda, že kromě Kerouaca nemáme žádný český výbor.

Většina vyznívá skvěle, jen u prvního mě trošku drhne to "se - se"

Jen volná asociace bez znalosti originálu:

přesouvá se
spolu se stínem radnice -
prodavačka květin

Timoteus: Jako epitaf by to bylo už trochu passé, spíš je to životní krédo :-) Díky za čtení i komentář!

Poznámky pod čiarou:
1.Grienen – výraz používaný pre trpký úsmev
2.Viribus unitis - V slovenčine Spojenými silami, bolo heslom Františka Jozefa
3.Hájiť právo! (v lat. Recta tueri!) bolo heslom Ferdinanda V. Dobrotivého

Za mňa pútavé a má to krásu pre drobné detaily. Len trošičku miestami nejasná situácia, ale aj tak je to dobré.

Zaujala..

Zaujala...

Když chce člověk dojít k pramenům (ad fontes jak říkáme my historici), musí do hor. A v řeči snů je prý voda ženský prvek. Život. Ta postava v meandru je tedy po kolena zarytá do prapodstaty světa, jako strom zapojený do proudu, který pramení ve skále, teče krajinou jako žíla, a cítí chladný tep vody, který končí až kdesi v oceánu, v zatvrdlé studené kře arktické polární noci.

Jo, sundat si boty, vlézt do řeky a jen tak stát, to je jako zapojit se do zásuvky a rozsvítit.

To zlomení ve slově se povedlo velmi plasticky.

Psavec: Díky.

LadyLoba: vypadá to na hezkou cestu a tam směřuje to Vykročení. Zdravím a rozplétám svou vizi

Život jde dál, i když občas zaskřípe.

Moc líbí, já jsem vodomil.

Zaujala.

Trefa.

Povedená, líbí se mi.

Nech si v hlavě vzpomínky hezké,
Jen na nich prosím nelpět
Dokud jeden brouzdá jen ve vzpomínkách
Nemůžu žít tady a teď
A nové vzpomínky i bez ní hezké
Statečně vytvářet

Hm hm ..