Jsou slova, co jsou jak liány
A k šílenství dohání
Ale kdo těm slovům dál tu moc?
No přece my

Psavec: Děkuji

Moc pěkně seto čte.
Život sebou přináší příběhů.

No;-) je to vtipné, jak jinak když jde o tebe, ale taky k zamyšlení, moc líbí

Psavec: neskutečně mě těší

syrda: to mám radost

Hanulka: jsi zlatá a hloubavá, děkuji

Mlčeti Zlato: nevím jestli chyby jsou kořením, ale alespoň jsou motivací, dík

Je to tak.

Umouněnka : moje milá, slzy jsem uronila, ztratila jsem syna, dokáži se vžít. Bolest v srdci se možná nikdy zcela nevytratí, ale můžeme najít nový tvar — ve vzpomínkách, v lásce, která nikdy neodejde, a v síle, kterou v sobě máme.

Pěkné vyznání zlatici i ústům nese chuť a léčí.
Střapec zlateho deště je opakem je jak jedovatý váček
hada.

syrda: Muselo by to mít ještě nějaký jasný refrén, relativně jednoduchý, který se bude opakovat. M

Parádní kousek, chválím.

Hanulka: Legrační děda moc děkuje.

Četla jsem ji už několikrát nepřihlášená, nějak jsem nestíhala se k ní vrátit. Ale stojí za to ten komentář napsat, protože je nádherná. A myslím, že je hodně obtížné na tohle téma psát bez patosu a přílišného sentimentu tak, abych zároveň vynikla hloubka i intenzita prožívaných emocí. A tobě se to povedlo skvěle.

Orionka: Yana: Děvčata, děkuji, moc mě to těší :)

Dobrý to je.

Hezký, na tomhle je vidět i literární práce a ne jen povzdech do papíru :-) super Moonell

A někdy si ani nevzpomenou zaživa...

Yana: naprostý souhlas