Mlčeti Zlato : Svatá pravda. Děkuji !

Každý se vrací za těmi svými, je čas si uvědomovat, čím je naše duše celá.

Psavec : Milánku díky !

Každým rokem nové svíčky,
na hřbitovech zaplanou.
Je to přece pro dušičky,
co nám v srdci zůstanou.

Vzpomínáme na své milé,
snad se jednou setkáme.
Zatím dneska zasmušile,
něžná slůvka říkáme.

Každý plamen naší svíce,
tak nám vrací vzpomínku.
Slzy smáčí naše líce,
pro tátu či maminku.

Hanulka: Já jsem tedy prastará škola. Velký dík.

Psavec: PrimaDen: děkuju za zastavení

Dandy: Máš pravdu, dík.

Psavec : svět kolem nás se mění a někdy je těžké se s těmi změnami srovnat. Já jsem halt stará škola. Ale napsal si to fajn. Díky.

Ano jeto neuvéřitelné co se děje.
Blbnou se ďetem hlavy.

Pěkná.
Jen to čili nemohu posoudit.
Ale vašen ve vstahu nesmí vyhasnout.

Raven: Díky.

To je nádhera…. Vždycky se na vaše básně těším

trefné

Má grády.

Podzimní náladovka.

Hezká.

PrimaDen: Moc děkuju.

PrimaDen: Díky..

Hanulka: jsem takový melancholický typ ;)

také to znám-)