Yana: hm ... a může rodič opravdu milovat všechny své děti i kdyby jich bylo 15 ? To, že si něco neumím představit, podle mého názoru není měřítkem toho, co je tady možné ...

foukám ...

moc hezké, přeji opětování a úkryt v dlaních ...

Psavec: To mne těší ;)

Mari: Věřím, mezi tvými vrstevníky je to asi i pochopitelné. Horší je, když to s nimi roste...

takových znám…

Hanulka: Hani moc děkuji.

Orionka: oukej, děkuju, pokusím se ;-)

Dandy : má kouzelný nádech, jako by se v ní odrážela melancholie přírody a jemnost okamžiku. Připomíná mi to prchavý obraz jarního dne, kdy se svět jemně dotýká snu a reality.

Povedená.

Pití má mít důvod,povedené.

Taky jsem si to dlouho myslel. Nebyla to pravda...

Skvělé!!!

Yana: Jo, je to divnej svět a pořád divnější. Díky za tvoje zamyšlení.

Je to nádherné. Někdy tvým básním nerozumím, ale v téhle prožívám každé slovo. Rozpor emocí a racia je věčný, o tom ten život je, nebo aspoň poezie.

Má to krásný rytmus, plyne úplně přirozeně, prostě umíš.

Jarní chmury a evergreenový témata. Dobrý, ale těším se na nějakou inovaci.

Tam jdeme všichni, ale ty máš před sebou ještě dlouhou cestu. To se to básní o smrti, v tomhle věku... Ale dobré to máš.

Líbí se mi ty živé obrazy. Akorát tápu, kdo ty svíčky zažehnul... zimní kožich? Nebo nevyřčený ty?

Moc zaujala.