děkuju vám...:)

má to pěknou atmosféru a náladu =)

taky pěkná =)

Připadne mi to duševně těžký a mě se to líbí, ráda Tě čtu.....

dobrá =)

mě se taky nejvíc líbí ta druhá půlka....je to pěkný, ale zoufalý =(

líbí se mi =)

je to pěkný =) líbí se mi hlavně ta druhá sloka =) trošku mě to překvapilo...tohle dílo mi příjde jiný než tvý ostatní

díky moc vám všem =)

skloňujes spravně a dík za body, hned si přečtu tvoji tvorbu

promiň, omlouvám se jsem pitomec:-) mladí

Zvláštní dílo, hodně působivé...

Kvítí: přesně tak, jedna ze starších. V dubnu by oslavila 10 let :) díky za úsměvy

každopádně díky za koment, učitě si ho moc vážím, akorát tu v žádným případě nešlo o formu... ale nevadí, fakt děkuju;-) a o nějakým příště si taky nejsem jistá, ale jasně, jeden nikdy neví:-)

Hezký :) Kdybych si to býval přečet ráno, mohl jsem mít veselej den

Pueruv koment je zvláštní, co? I když konec vtipnej :) Alespoň je vidět že myslel na to co čte, to třeba mě ne vždycky se daří.
Ode mě dostáváš body za příběh facojurko (skloňuju správně?)

Nikdy jsem nepochopil tenhle styl psaní, ale básnička je... erotická ;)

Jo jo. Zrovna ve středu jsem zašel k Vencovi. Chudák - staví si přístřešek na hospodářské budově. Vlastně takovou půdu na půdě. Z hlíny a slámy. No nevím nakolik je to vhodné hygienicky, ale energeticky prý velmi. Chtěli jsme to zapálit, jenže pršelo. Tak jsmezašli na trocu vody k němu do pokoje. Přestěhoval se nahoru i s mapami, takže předpokládám, že jeho Brácha převzal ten spodní pokoj. Má vlasy jako ....jako vodník česílko po zásahu bleskem. Ale je blonďák a vodník Česílko je brunet, takže jsem tím přirovnáním zase úplně vedle, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Bavili jsme se totiž mimojiné - s Vencou ne s Adamem - o naší společné skautské minulosti. Já to dotáhl na šestníka, tábory jsem nesnášel, no a on skautem nikdy nebyl. Ale tuším že Ta holčina, co s ním bude vést domácnost nějakou dobu ve skautě byla. No a já prawim: umíš ještě uzly? A on že ne.

Představ si. ON NEUMÍ UZLY!

Kam se ten svět řítí. A to je to prosím student čtvrtého ročníku architektury. Až jednou bude trochu víc pršet a ne jako v tu středu, to jsem si ani nebral deštník, stačilo mi jít v klobouku, a ten jeho přístavní přístřešek z hlíny se rozpustí, a jelikož si myslím, že Adam mu zabere i ten jeho dosavadní pokojík a on skončí na ulici, naučím ho jeden uzel.

ano ano. Znám to z vlastní zkušennosti. Taky jsem v tom záchodě umřel no. Snědl jsem vlastní nohu. Nevím proč, ale zdálo se to jako dobrý nápad, tak jsem si ji sundal z ruky a začal ji jíst. Jehly jsem měl zapíchnuté do té druhé nohy a stál jsem na své třetí a čtvrté noze. Mám chlupaté nohy, takže si dovedeš představit jak blbě se mi to polykalo. Bohužel před tím jsem měl okurky a nakládané banány, takže se mi udělalo blbě. Málo lidí umí zvracet nosem. Jenom já a jsem na to hrdý. Ale když se mi ta noha drala nosem ven, tak jsem se zadusil. Úplně jako Hendrix! - řekl jsem si. Jenže já nebyl kytarový mág. Neuměl jsem ani ty trapné kouzla s kartami a tak jsem tam zemřel no. Když na to si vzpomenu, nejde mi stále na mysl, proč jako dávali na záchod tu modrou žárovku.

Stejně nesvítila.

Myslím, že zásadní je až věta: Klidně spi, ne vždy Tě potřebuju celého.

Čirou náhodou se mi zdají poslední dobou sny o bytě, kde jsme bydleli, když jsem byl ještě školák. Čtvrté patro paneláku, sídliště, ze tmy na chodbě u výtahů mám dodnes husí kůži. Ovšem, když se v noci zhasla světla ve všech pokojích, dalo se procházet volně po bytě, protože z venku z ulice sem šlo vždycky dost světla. Je to fenomén města, že večer je tam obloha červená a ne černá, jako na vesnici. no a venku zářily lampy a ze všech stran stály paneláky a v jejich oknech se taky svítilo. Většinou barevně, podle toho co zrovna běželo komu v televizi. Do toho všeho dole semtam projelo nějaké auto, a jelikož muselo do zatáčky tak všechny ty věci, co jsem měl položené na okně, udělaly dlouhýý pohyblivý stín na bílé zdi a takové to wmmm!. Do toho, kdyby někdo hrál něco soulového na basu, tak (ačkoliv bych se tam nikdy nikdy nevrátil) bych si docela dokázal představit, že bych v té ložnici v tom bytě četl tuhle básničku nahlas tak dlouho, dokud by se do puntíku nestalo to co tam je.

ámen.