Ty jsi buď úplně blbá nebo ..... napřed jsem se nad tím zastavila, jestli to myslíš opravdu vážně a teď už se jen usmívám ! panebože ....
na tatarku stále čekám a u toho chutí na ní hekám - úplný nesmysl ! ty to dotáhneš daleko ! ,)

pěkná slova, spojení ... jen někde mi to hapruje, ale je to silný a o to jde ,)

Jsi ztracená fantazie
srdce z vodního kamene
jsi zebří černý a bílý pruhy
ve víru událostí

mě osobně se líbí hnedle ten začátek,ale tím nechci říci že je to vše :) je to dobře se čtoucí dílko nutící přemýšlet.Moc pěkné...

Poetické a zvláští,ale takové výpovědi dětí noci jsou :) Pakliže miluješ symboliku a poetiku doporučuji přečíst nádhernou knihu ,,Cesty vlků,,

kde je v tom ta poezie? a ten poslední řádek to úplně zabil.
tatarka prej, heh :D

Vendeta se mi líbí, má říz.

Je pravda, že to není dokonalé, ale mě se takové básně líbí.

No, jde to.

Mě zaujala, je zajímavá.

V jednoduchosti je krása

Dokončení fragmentu, bez navázání na ten předchozí

puero:

Nikoli, milý puero, neoprostil jsem se od pohledu čtenáře (adresáta), nejsem toho schopen. Naopak jsem se do jeho role postavil a tím spíše na mne dolehla ta sobeckost v druhé půli. Žádný povzdech, žádný postesk nad nenaladěním, nesouzněním, disharmonií. Je v ní jen touha po zažívání krásy, touha po vlastních krásných prožitcích prostřednictvím druhého. Cožpak není sobecké vyžadovat po druhém aby mne učinil lepším? A cožpak není i vyznání lásky sobecké, přichází-li jednostranně, bez opětování, je-li láska sama jednostranná?
A vyznání jednostranné lásky, ba lépe řečeno zamilovanosti, je sobecké, nikoli láska, zamilovanost. Svazuje druhého člověka jako hedvábný provaz, jemně a pevně. A kolem krku svazuje. Škrtí. Vzduchu se nedostává, poulíš oči, rudneš, nejraději bys nebyl. A nakonec to končí oběšením.

Padla kdesi zmínka o poslání básně. Že je posláním básně to a ono, a že to báseň splňuje na jedničku. A je-li posláním básně vyjádřit zamilovanost, pak je to opravdu učebnicové splnění tématu.
Ale je patrno, že báseň obsahuje ještě něco víc, než jen vyjádření zamilovanost. A to sice právě neuvědomělou sobeckost, nepochopení a nevcítění se do druhého. Zahleděnost do své vlastní bolesti a zaposlouchanost do své vlastní hry. Do hry vskutku rozladěné, falešné.
Touha po hudbě krásnější, harmoničtější, po symfonii úsvitu je vskutku na místě. Ale jelikož báseň vychází ze sobeckosti, která předpokládá vlastnění a majetnictví, nemůže básník nakonec dospět k řešení. Skončí tedy úpěnlivou, a přitom nad výsost sobeckou prosbou o naladění. Naladěnost či nenaladěnost ale nemá na vyloudění symfonie vliv. To je jen v moci hráče. Jenže takového poznání nemůže básník díky své sobeckosti dosáhnout.

jayjay: Stáva se například, že jeden z partnerů má potřebu dominovat a automaticky předpokládá, že ten druhý se bude chovat dokonale podle jeho představ. Pak by bylo na místě vidět v takovém postoji sobectví a sebestředné vnímání. A pokud je ten nespokojený ještě navíc ješitný, nedokáže se svěřit se svými pocity a potřebami, a tak nesoulad musí trvat. Ale to v té básni nevidím. Vnímám ji jako povzdech. A mohu se i domýšlet, že ta přání třeba už byla i několikrát vyslovena. Bez pochopení, bez porozumění. A nebo ona, postava, má v sobě příliš studu či ostychu, a tak si zatím jen povzdechla a nabírá sílu k upřímnému rozhovoru.

Homér: Jak doufám, mnozí bez větší námahy pochopili, že mám přístupové heslo nikoli k dílům ostatních, takže ani nemohu nikomu opravit jeho text. A s tímto vědomím a pochopením je nad slunce jasné, že tvůj komentář byl zcela nesmyslný. Ale musím uznat, že pro některé lidi máš jakési podmanivé kouzlo. Protože ani tak citlivá Slnečnica, která je ochotna zastat se případných nepříjemných pocitů autorky nad komentáři její básně, si nevšimne tak nesmyslného komentáře. Tvého.

Puerovi se to docela líbí. Umíš popsat vnímání své fantazie a zpracovat ho do veršů. Na formu nehleď, je nepodstatná, teprve až když jde o dokonalost je třeba se zaobírat formou. Napřed je nutné najít styl, který ti sedí, ale zároveň se líbí ostatním. Teprve pak se můžeš pachtit za úhledností, časomírou, rytmem...obsah ti už jde. Ty jsi ale básník akce - epik. Básně bez příběhu (jako tahle) u tebe asi dost vybočuje ne? Nicméně se povedla. Teda, jde tam cítit čeština - mi neříkej, že Slováci mají slovo tŘpyt.

A ještě jedna veledůležitá věc: Název ! Ten prodává tvoje dílo! Jsou slova, která by se měla v názvech zakázat, pokud teda netoužíš po tom, aby to dílo každý hned přeskočil. Například prostě, stejně, nevim, bez názvu, další apod. Na názvu záleží první dojem. Název rozhodne, zda si to dílo někdo přečte nebo ne.

SlecnaChuckeye, Veronika: Moc děkuji!

pro me zajimavy, blizky dilo..dokazu se do toho vzit..libi se mi a je to dobry

mne se ta basen libi..chtela jsem sem zkopirovat cast, co mi prijde dobra nebo nejlepsi, ale bylo by jich vic, tak to necham takhle..

puero:samozřejmě že, my čtenáři nemůžeme posoudit, jak ten hráč hraje. Ani nám to nepřísluší. Proto jsem psal o nesouladu. Někdy dokonce stačí o tom nepsat, ale vyznat partnerovy, že potřebuju ke štěstí už jen změnit pár not.

slnečnica: To se v poezii stává velmi často, že jde o vyznání lásky, není-liž pravda? A stejně tak často se stává, že čtenář autora osobně nezná a není tedy jeho důvěrným přítelem, aby mohl znát jeho aktuální situaci. Ani nemůže vědět, jestli autor píše o své vlastní realitě přítomných dnů. Lukio nevydal embargo na komentáře všech vyznání lásky a neudělala to ani autorka sama. Ta naopak touží pomaximální kritice. Tak buď tak slunečná a neupírej jí to. Děkuji za následné pochopení smyslu svobody projevu. Projevu, kterému se ani autorka, kterou proti její vůli chceš "chránit" před komentáři, NEBRÁNÍ.

Eliška Vobrubová: Souhlasím, že v tomto případě by méně bylo více. Ty první dvě sloky, až na drobnosti, na mne působí, jako upřímný a srozumitelný povzdech nad bolestným nesouladem dvou bytostí. A zdá se mi, že nebylo třeba pokračovat dál. V dalších slovech mne nejvíc ruší a překáží mi:Říkám si, že asi nemáš hudební sluch.

To mi tam zaznívá nesourodě, jako by to bylo o patro níž.