No...máma hledá v první chvíli vinu v sobě, hledá kde se stala chyba a vyčítá si to...potom bojuje, bojuje do poslední chvíle, za své dítě, je to ta mateřská obětavá láska....., ale všechny mámy se nedokáží až tak obětovat, některá , aby zachránila aspoň sebe..pak se pokusí na své dítě zapomenout , ale každý den jí musí být utrpením...dítě otevřelo pekelnou bránu i svým rodičům...je to prostě hrozné a odstrašující , doufám , že to nikdo nikdy nepoznáme. :)

Ó, a až nám popíšeš svoje pocity z nové lásky tak ti budeme závidět a budeme s tebou jásat , teď je to opravdu smutné.

Tohle je zatraceně komplikované téma. Složité. Pro mne to dost dobře vyslovuje poslední sloka básně. Zdá se mi však, že najde pavučinku (máš pavučinkou - a možná je to překlep:-)) a pak ještě dávám k uvážení, jestli by v následujícím verši nebylo lepší změnit svojí za svou - získal by tím na zvukomalebosti. Text dobře plyne k pointě - právě k té nejednoznačnosti; zavřít dveře by mohlo být pohodlnější, ale...

nikdy nemůžu pochopit mateřskou lásku ...

loner: To přece nemůže jít! Ne, to si nedovedu představit.

není někdy lepší zavřít dveře?

Líbí se mi to a vystihuje to navíc můj vztak k tomuhle svátku.

Připomělo mi to moji oblíbenou z dětství: Tma jak v pytli, měsíc svítil, luh se sněhem zelenal... To mám ráda.

PrimaDen: Řekneme, že touto básní to spíš přeji všem psancům bez rozdílu, aby si pěkně užili úterek ve společnosti těch, kterých k nim patří.

Makyna: Myslím, že naopak spousta rodičů bojuje do poslední chvíle a ten boj končí většinou až tou smrtí. Nedovedu si představit a ani neznám nikoho kdo by nad svým dítětem mávl rukou a šel dál svojí cestou. To by nebyl život, ale to peklo. Samozřejmě, že vím že pomáhat takovému dítěti je sebezničující a bezvýsledné, ale nemusí se snažit ho z něčěho vytáhnout, stačí žít s tím pocitem, že moje dítě někde přežívá a můj život by se změnil v peklo. Nicméně děkuji za koment a za názor.

..docela ujde, akorát:
musí mít někde milující mámu,
do pekla odemkl ji navždy bránu
? Řekla bych že tu otevřel pouze sobě...Jistě, maminka se musí smířit s nicotností syna, avšak je to jeho hřích a spousta rodičů spíše než by se mu stále dokola snažilo hledat správné cesty, ho zavrhne..
Láska v tuto chvíli nehraje roli,dokonce ani ta mateřská..
Každý ví,že heroin = smrt..a to jak emocí,tak života a agrese ke svému okolí je tak silná, že se člověk podobá spíše než člověku zvířeti..málokdo potom může/nebo snad i chce - ho ochočit.. :0)

Hihi to mi připomíná báseň ktera mi vyjde příští týden :) - je to takove - hluboké a tim padem na mne i kdyz je svým zpusobem lehka - působí jaksi tezce ...

Důležitá je ta víra v ní vyjádřená, vím jsou to jen chvilky, taky je mám, až žasnu kde se vzaly. Naštěstí jak přijdou tak odejdou a zase je fajn. Ale je moc hezky v té básni ten pocit v tu chvíli popsaný. Ne beznadějně.

Tak zrušil bych ty apostrofy - ruší to melodii daleko více, než když si to přečtu bez nich - jinak máš pravdu a líbí se mi to.

Yasmin: Děkuju :-) Nějak mi nad ránem vyskočila v hlavě, ani jsem moc přemýšlet nemusel :-)

PrimaDen: taron: Vir: Yana: Yasmin: Sice pozdě, ale přece: Moc děkuju za hezké komentáře :-)

andilek: :)))

Je moc pěkná. Hladivá :-)

Náčelník Holá Ruka: Děkuji :)

Děkuju kluci ;)