Je to krásná báseň...opravdu moc...tak pravdivá.

Šálek mé kávy je ráno tě číst,
otoč už prosím trápení list.
Cítím to, cítím,
smutno mi je
když čtu jak si smutný
jak duše tvá hnije.
Odpusť mi výraz surový
tvé řádky mi to napoví.
Ty čteš mě rád a já čtu tebe
často proč často z našich děl zebe.

I když já teď jsem zrovna v dobrém rozpoložení,
to neznamená že za chvíli to nebude jinak.

puero: pod dohledem statného ošetřovatele :) dík

šálek mého čaje ... :)

jéé

Máš na stáří pěkné vyhlídky.

Tak trochu to na mě působí jako manifest toho, co od poezie očekáváš.

Hezká báseň o pravidlech lásky. Trochu ekonomická. Má hezkou houpavou melodičnost, která hezky pasuje na mnoha místech - hlavně na konci, ale taky má místa, kde to trochu hapruje. Třeba ty rozzářené líce jsou tam nějak přebytečně vmáčklé.

Krásná báseň, Yani,ty prostě umíš psát o láce, to se musí nechat :)

To já takhle spím pořád :D

Moc pěkná, povedla se ti, nemám námitek :)

Takový pohled na věc je správný. Přehlídnout to špatné a vyzvednout to dobré. Ale když si tohle heslo nic než národ převedu do reality a vybaví se mi pravicový extremismus, uvědomím si, že rodina není národ. V rodině upřednostňování jedince nevadí. Ale v národě? Nevede to k odlišování jedněch od druhých? Těch lepších od těch horších?

Yana: taron: děkuji vám děvčata :)

..musí být zle, by mohlo být lépe,
jak píše taron, krása je na celém světě..
rozhlédni se, vyjdi ze sebe všemu vstříc,
vzduchem, ránami se nedus, dychej z plných plic!..
Rozumím trápení, má duše občas hodně bolí,
ale ani já ani ty nejsme ti,
co se snadno zkolí ! :)

Bez N - bez názvu :)

Yana: Trpím jak pes já trpím jak raněný zvíře...
štěstí nechytá se.. přežívám jen kvůli víře...
Budoucnost..doba co drží mě nad vodou...
Chyba není jen v ní...chyba je v nás obou...
Bolí to.. cítím t..o já jentak to nevzdám..
být takovej srab...Tak radši se neznám...

Začátek a konec moc líbí se mi.
Věř nám i ty najdeš svůj ráj na zemi.
Žij a vytrp si své žití.
I na tebe tu čeká šťastné krásné bytí.

Líbí.

lidus: Máš pravdu, je to přehnané, chtěla jsem, aby byla babička Evelína tak trochu jako z filmu pro pamětníky, taková ta dáma typu Zity Kabátové :-) Ale asi to přece jen změním. Díky za přečtení i komentář, potěšilo :-)

:-)

Maky ta se ti strašně povedla. A ta pravda v ní obsažená! No,moc pěkná básnička.

Jo, vzpomínám na svou poslední lavici a přesně...takovej...spací...pocit...zívám a ...spím.Pěkný.