Jednak to neplatí obecně - kolik válek vedli pro víru křesťané mezi sebou? A jednak, co když tu neúctu k člověku (ženě) máš přímo ve víře (Korán)?
A ještě před sto lety musela žena změnit víru (v rámci křesťanství) na manželovu, aby se mohla vdát.
A mě připadá šílený říct: je jedno v jakéího boha věří, hlavně že věří...

Souhlas s Puerem..je dost dobrá ..fakt ....zajímavá...líbí se mi to stádo, po zdech pádící....

Jejdankotky....ta je krásná...moc...jo...jenom dvakrát ? Hm...dokážeš to ? Ledová poušť ? Pěkná ...nešetřím superlativy :)

Vladan: Já ale nenávidím jiné víry...když to člověk myslí upřímně a má dobré srdce..je jedno ,jetli se zrovna trefí správně, nebo ne...já myslím ,že jde o to zbytečně jinému neubližovat a mít ho rád.....a pokud mi někdo z jiné víry nebude ubližovat...pak s ním jsem schopna klidně sdílet i třebas manželskou lóži....pokud bude tolerantní a nebude mě bít - jako ,že občas potřebuji na zadek , ale o tom nikomu říkat nebudem :)

Vladan: ne, myslela jsem to takhle: na co svatba? s rozvodem je moc starostí... když se dva milují a chtějí spolu žít, tak na co svatba? na co nějaký papír o tom, že jsou spolu?:) podlel lmě je svatba zbytečná

alexis: Takhle to myslíš?
Nezačínejte si žádný vztah, stačí komplimenty.

Kterak krasti kredity...

Ne nevidim v tom nic

Je to lepší poslouchat, než číst :-/
Čím to asi je, že se tohle líbí vždycky víc borcům, než babám :-D ... jednou jsem to říkal i "Na Stojáka".

Mícháš dohromady dvě věci. „To je právě jinak-silou vůle potlačit myšlení nejde,vůle je taky myšlení,určitá část mysli tlačí na jinou,aby byla už konečně zticha,a to nemá žádný význam…“ – to, jak dospěješ do „nestandardního“ stavu, jestli silou vůle (chtění se setkat s bohem, pekelným soustředěním) nebo utlumením je nepodstatné. Důležité je, člověk, který dokáže „vykolejit“ svou mozkovou činnost, subjektivně zažívá různé mysticko-nábožensko-napřirozené stavy.
Jiná věc je, proč to dělat (hledat) a kam lze dojít. Osobně vidím odpověď na otázku PROč – protože to jde. Člověk zkouší všechno, co jde zkusit. Zvědavost, zvídavost, touha po neznámém… Zajímavější je otázka „výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru.“ Domnívám se, že tady je principielní omezení. Jeden subjekt může zkoumat jiný subjekt a (snad) si udržet objektivní odstup. Ale zkoumat sám sebe? Může neurochirurg operovat vlastní mozek? Domnívám se, že ne, že ty „věci, o kterých si neměl ani páru“ jsou jen subjektivní hodnocení subjektivně chápaných emocí a stavů, subjektivně navozených za cílem dozvědět se věci, o kterých nemám ani páru… Jinými slovy – jsem schopen se o sobě dozvědět prakticky cokoliv se dozvědět chci. Samozřejmě, že v tom hraje roli podvědomí a strachy…
Ano, pudy. Pokud potlačíš mysl = rozum, zůstanou pudy. Pouze věřící v nějakou formu nadpřirozena hledají nad vlastní myslí dotyk toho nadpřirozena – a k tomu je subjektivní vnímaní sama sebe docela ideální prostředí.

Devils_PIMP: ...vaše spokojenost, náš cíl :c)

Smutná a krásně popsaná...semafor si stejně střídá barvy aj když vyhasl život..je mu to vlastně jedno...hm...smutné

alexis: ...díky za to :c)

Ja jsem spokojen :)

A na mě působí taaaaak moc pozitivně, že je mi teď prostě heeeeej. Kudy tudy vede cestička...Ano a představuji si sama sebe jako holčičku jak jí přednáším na schůzi BSP s kterou měla naše třída družbu a já byla jedna z nejpopulárnějších přednášejících. Soudružky by slzely. A přála bych si aby většina současných dětí měla takové pocity. A chodily po takových cestičkách. A ještě. Je velice obrazná, moc se mi líbí.

Líbí se mi a souhlasím s názory přede mnou, taky mi to zní jako Ledecký, povedená píseň :)

Vladan: To je právě jinak-silou vůle potlačit myšlení nejde,vůle je taky myšlení,určitá část mysli tlačí na jinou,aby byla už konečně zticha,a to nemá žádný význam.Maximálně se objeví nějaké iluze,fantazie apod. Mysl je součástí vědomí-toho co si myšlení uvědomuje,jinak by jsi ani o myšlení nevěděl-subjekt-mysl,nemůže být zároveň objektem-myslím..
Ale o to nejde,jde o to,že jakkékoliv vysvětlení např.proč a jak mysl funguje ,nebo cokoliv jiného,je taky určitá forma víry,a proto pro mě není moc důležitá,jde mi o to poznat,prožít,pochopit. dokud člověk opravdu sám neprožije, vždycky to je všechno relativní-ale i prožitek může být určitá iluze,tedy relativní,to je taky pravda,tady by to chtělo trochu rozebrat,ale to až jindy. Možná je to tak-a nebo úplně jinak. Vždycky je tady část,něco co je neznámé.myslím že poznání a sebe poznání nikdy nekončí. taky je pro mě důležitá otázka -PROČ- člověk něco např.hledá. to je zajímavější než nějaké stavy nebo nestavy,se mi zdá. Musí mít člověk vždycky motiv? A pokud ano,není už tímto motivem někam nasměrovaný a vlastně to,co hledá je část jeho samého,a tady to moc nemá význam? Za vírou v Boha je strach,to je jasně viditelné a ověřitelné,takže ne víra,ale strach je zajímavý. Co způsobuje strach? Myslím ten psychologický,dlouho udržovaný v mysli-ne strach který mi brání vejít do vozovky kde jezdí auta,to je pud sebezáchovy,a trochu něco jiného. Pokud jdeš pomalu těmito otázkami k sobě,aniž by jsi hned hledal odpoveď.výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru. Ale člověk musí jít se zájmem porozumět,ne předem vytvořeným předpokladem,nebo jen touhou po nějakém výsladku..

Hmmm netradiční forma. Zaujala.

PrimaDen: ...podruhé je víc než nikdy :c) Díky

DDD: Oh, bylo mi ctí. :-)

Yana: Děkuji za komentář, no, pořád nemůže být v básníh obsahové posvícení. :-) Ještě jednou moc děkuji za věnovaný čas při četbě a psaní komentáře.