no, některé matky i když své děti neopustí stejně nenaučí milovat, stejně neukáží dětem , co je to cit - a to mají v popisu práce hlavně ženy ...muži mají jen takovou dohlížecí práci .....no , a nezvládají jí často , jak matky, tak otcové ....a ano, postiženo je dítě a mnohdy neumí zase svým maličkým dát ten cit a posílat ho dál a dál a tak je tu plno lidí , bolavých a zmatených, co nevidí smysl toho všeho ..a touží a trápí se a přitom stačí tak málo ke štěstí ....jen láska :)

Opravdu dost dobré....

Cvokhauz: No..já zase myslím , že svůj názor můžeš mít ihned, aniž bys znala argumenty druhých ...ale není občas od věci je s druhými konzultovat, pak se mnohým mohou otevřít oči ...takže mít názor - ano - , ale je zbytečné si na něm stát za každou cenu ...nemělo by být problémem názor umět změnit :)

Krásná...hlavně ten konec....taková realita, ale pravda...kocourek už má odslouženo, může odpočívat , je v důchodě...:)

Ó, tajně doufám, že kdyby můj muž psal, napsal by to přesně takhle(-:

Ano jsme sami, ale na světě a v tom je určitá naděje, nepřijde mi ta báseň tak beznadějná jak se na první pohled zdá. Mně tyhle básničky přitahují i když v nich někdy hledám, no možná to mám tak ráda.

No tak necháme Homéra tedy žít svým životem...

Mně se líbí moc.. Připomíná mi to styl, který jsem kdysi psala a do půlky jsem přemýšlela, co mi to připomíná ještě. A pak jsem na to přišla, z části mi to přijde jako ruská bylina.. Češtináři by mě za to asi propleskli, ale nemůžu si pomoct..:)

(A taky Krakonoše, když vypouští červánky)

Piš dál v tomto stylu, přečtu si to ráda..:)

Ten poslední řádek mě nějak vyhodil z rytmu. Začátek mě chytnul za mozek .))

Yana: Nemyslím si, že lze takhle vynášet obivnění bez znalosti obou stran, bez možnosti zkoumat, kde se vlastně stala chyba.
Jinak souhlasím, myšlenka je bolestná, ale čte se to hůř..

té strojenosti je tam až příliš, jako kdyby tě rýmy nutily upravovat myšlenky, nedokázaly postihnout to, co chceš doopravdy říct.. nenech se omezovat, najdi svůj jazyk, základ máš.

jo.. jsem ráda, že jsem si na tebe vzpomněla

jako gratulace ..dobrý:-))))

Tak tahle se ti povedla, bez výhrad:-)
Kéžby jsi měl ty růžové brýle zamilované lásky nasazené do konce života , aby ty tvé touhy a pocity neměly konec....ani neztratily na intenzitě....jak už to v lásce chodívá.......a je to škoda...vid?:-)

líbí se mi:-)

podzimně nostalgická,ale moc hezká:.)

Smutná, ale jedno se musí nechat, psát básničky umíš. Pochvala :)

je, jej, upřímně je mi z ní malinko smutno, ale je moc hezky napsaná

ten styl je mi blízký, no takový neučesaný, ale s úžasným obsahem, navíc, miluju polní kvítí, má zahrada je plná pampelišek, u nás na maloměstě se má stavět supermarket, všichni ho strašně chtějí, je mi úplně fuk jestli tu bude, pole je lepší

áno, to som pochopila...
podstatné je, že vieš písať :)

taron: Zorik: Dík, je to obhajoba divoké přírody, v širším slova smyslu spontaneity.