Nemiluješ špatně, jen miluješ toho nepravého..Ono toto citlivé téma málokdy končívá dobře...minimálně jeden z trojúhelníků je raněný.....:-)
básen působivá.....:)Také se mi už hlavou jednou honily verše na podobné téma....:-))

Děkuji ti:-) Néé já vím, že nejsem objektem tvé touhy:-))
Děkuji ti za to uvědomění si, že i muži umí milovat.....,že nejsou jen cyničtí chladnokrevní panáci ovlivňovaní jen svými chtíči, jak to často vypadá.....:-)

Tahle je vážně nádherná, Yani.

Jasan, že by se to dalo poskládat i vymyslet líp...
Byla to zas taková rychlovka za pochodu, žádný hodinový přemýšlení ;-)

Láska a věrnost toho si moc vážím. Láska nejde vyjádřit ve slovech, věrnost také ne.To se musí dokázat.
Napsala jsi to krásně

Předložíš obrazy, ...prázdná hnízda, stopy vedoucí v zoraném poli..., vše je jako v mlze, náhle se v té mlze objevují hrubé rysy příběhu, nerozkrýváš ho detailně, děláš dobře, zůstáváš v mlhavém dušičkovém smutku, víš že přijde jaro a upínáš se k naději, že tvá bolest roztaje se sněhem vše ale se nevrátí. Možná, že by tě za tuhle báseň pochválil i mistr smutku Edgar Allan Poe. Nebýt jednoho detailu, který jinak opravdu skvělý dojem kazí, tím je nehezký téměř absolutní rým "létá, léta.
Ale celkově vzato: já to vidím tak, že píšeš čím dál líp!

Tohle je skvělá básnička

Těžké chápat rým, písmeš-li volně. Ale je to dobré.

nějaká zvláštní melancholie před půlnocí, ale hezkys to sepsal, dík za každý další dnešek...

1***

ach..

Stěny neslyší, jsou hluché a studené. Přes ně se nedá nic zjistit...Podobně mi teď je.
Ale ty se směj a žij a všechno,
stěna bude ráno pořád stejná, ale ty taková být nemusíš.

díky, díky, díky všem :)))

Hezká :)

Měla jsem pocit že máš. Piš dál. I smutně. Zoufale. Člověk musí dojít ke štěstí. Ale, pamatuj, život je moc krátký na to, abychom ho prožili ztrápení. Jestli máš strach že ublížíš, tak věř že teď ubližuješ sám sobě. Láska je krásná, ale! není věčná. A ještě, lehce se dá zaměnit! Se vzrušením, touhou a vášní.

puero: Nehodlám nic měnit, píšu co mě zrovna napadne a tohle není můj osobní pocit, vymyslela jsem si osobu, které se něco nelíbí a je vymalováno. Jestli mi to nesedí, rýmy lítají, nedá se to číst, to mě ani tak nevadí. Mám lepší básničky a vlastně každá básen je moje, proto se nedá měnit, nedá se nikomu zavděčit. Nedá se přepsat. Nedá se nikomu vyhovět. :) díky :)

Nijak zvlášť na větvi z téhle tvojí básně tedy nejsem. Všechno to archaično na mě dopadá a moc čerstvě nezní (slova jako dít, přec...) a ty rýmy, no... rýmy se vždycky zlepší, to chce jen cvik. Ale styl se upravovat nedá. Styl je třeba si uvědomit a odhodit. Odhazovat jeden styl za druhým a otvírat dveře novým a novým a když žádné nejdou vytvořit vlastní. Máš odvahu změnit svůj styl? A koneckonců i téma? Čím dřív, tím líp.

Nu mně se to líbí málo. Polopaticky vyjádřená láska mi jako vyznání moc nezní. Jakoby lásku definovala pořád ta samá slova: miluji tě, srdce, oči.... Psát o lásce se zdá být jednoduché, protože básní o lásce jsou miliony. Jedna jako druhá, dočtete ji a už nevíte o čem byla...no jo o lásce, ale že by to byla nějaká určitá láska? Ne. To nikdy. Jen někdy máte pocit, že čtete opravdu zamilovanou báseň. Psát básně o lásce, tak aby každý pochopil a našel tam tu lásku je sakra těžké. Nejde tam to blbé přeslazené růžové slovo láska jen vmáčknout mezi kvanta dalších přezrálých slov jako je srdce a další rádoby symboly lásky. To není láska, to je jen fasáda. Láska není jen o štěstí a pocitech rozkoše. Pravá láska taky bolí a je hnusná. Proč někdo nenapíše opravdickou báseň o lásce? Proč i moje verše o lásce jsou tak hnusně nasládlé a lepkavé? Copak to nejde napsat jinak? Napsat zamilovanou báseň tak, aby to nebylo trapné klišé?

:) pěkné

No...

Cvič psaní.. A pak uvidíme..