Tak tahle se ti povedla, bez výhrad:-)
Kéžby jsi měl ty růžové brýle zamilované lásky nasazené do konce života , aby ty tvé touhy a pocity neměly konec....ani neztratily na intenzitě....jak už to v lásce chodívá.......a je to škoda...vid?:-)

líbí se mi:-)

podzimně nostalgická,ale moc hezká:.)

Smutná, ale jedno se musí nechat, psát básničky umíš. Pochvala :)

je, jej, upřímně je mi z ní malinko smutno, ale je moc hezky napsaná

ten styl je mi blízký, no takový neučesaný, ale s úžasným obsahem, navíc, miluju polní kvítí, má zahrada je plná pampelišek, u nás na maloměstě se má stavět supermarket, všichni ho strašně chtějí, je mi úplně fuk jestli tu bude, pole je lepší

áno, to som pochopila...
podstatné je, že vieš písať :)

taron: Zorik: Dík, je to obhajoba divoké přírody, v širším slova smyslu spontaneity.

Měli bychom se naučit žít tady a teď... Ale popravdě, kdo z nás to umí a chce? =) Dobrá.

Radši bych si podřízl žíly než tohle dočíst.

puero: Ježek spolknul další kaktus?

slnečnica: Dík, to je taková rozhodovací, jestli mezi nebo do zámezí.

ruach: A já děkuju za komentář :)

alexis: Hlavně, ať to skončí krásně :)) Díky ....( to já rád )

black.heart: Ano...hm...jen jsem se zalekla toho , že svého muže budu znát déle, než svého otce....zajímavé a divné, vždy jsem si myslela, že rodiče formují své děti nejdéle, ale ne ...mě bude nejdéle formovat asi můj muž ... není to divné ? Hm...pokud manželství klape a vše je vpoho , tak asi ne ...nevím ...

Taky líbí ....

úúúúúúúúžasné obraty, klobúk dole :))

taron: děkuji taron :) přesrně vím, jak to bude pokračovat, znám už i konec....i když v hlavě se mi rýsuje nápad na druhý díl :)

taron: myslim, ze vazby by mely byt ukoncovany nejak nenasilne... po smrti zustane spousta otazek, na ktere ti nikdo neodpovi... stejne jako po velkych zlomech... myslim, ze neni dobre byt na rodicich zavisly v dospelosti. Jsou vsak mnohem dale nez ty a mohou ti v leccem dobre poradit...

No...mě připadá , jako takové zamyšlení nad životem ,že stejně i když kolem sebe máme přátele a známé a rodinu ,tak si v jistých chvílích připadáme sami a sami opravdu jsme ...žijeme sami za sebe...tak to vnímám já ...možná jsem nepochopila, jako Cvokhauz :(