23.01.2013 - 08:54
23(2.)
moc hezké, a protože tvé psaní znám o něco víc než žblabunka, to slovní spojení jako on jsem od tebe neočekávala:.)) Tedy..než že bys to neuměl....ale ty sem vkládáš jen verše vhodné romatika:.)) Vid?-))
23.01.2013 - 08:50
9(2.)
|Nádhera...verše jako pohlazení...občas mi tu zrovínka takové verše chybí....
23.01.2013 - 08:47
10(5.)
No, další z řady kolotočů... jo - ta mdloba se ti dost povedla, naopak "skvost" mi přijde násilnej až hanba. Ale nemůžu říct, že by to bylo špatný - spíš nepřekvapilo, ale ani neurazilo :-)
23.01.2013 - 07:30
15(9.)
Kdyby chlapec ušpinil a "urážel" v tramvaji bělocha, byla by z toho dost dobrá tragikomedie: bez omluvy by se to asi neobešlo (v tomto případě omlouvá, že cizinec, možná, neuměl česky). Samozřejmě, jedná se o literární útvar a obsah není třeba nějak podrobně rozebírat. Jako celek zábavné i poučné.:-)
22.01.2013 - 23:03
5(4.)
tato mi připadá nejlepší v celé tvé krátké kariéře:)))
Je fakt dobrá..stručná, jasná, výstižná... :)))
Je fakt dobrá..stručná, jasná, výstižná... :)))
22.01.2013 - 22:48
10(3.)
...no, hloupá taron chce v životě zažívat jen to krásné a bouří se proti celému světu, když se jí to nedaří a - a musí si už jednou zvyknout na to, že se vlastně kolotočujem:))
22.01.2013 - 22:38
9(1.)
u tebe zase cítím ve všech básních spoustu citu a lásky, kterou umíš rozdávat, nejen nejbližším:)
22.01.2013 - 21:47
10(2.)
Hezké i obsahově: "je třeba každou minutu bojovat s mdlobou z ní, být hraví, možná nevšední." Považuji za velmi dobrý návod:-).
22.01.2013 - 21:18
7(5.)
Proč musí být Mort, kostra v plášti:)
Je ti 17 - mě 25 - kdo má nakročeno blíž. Tolikrát jsem utekl hrobnikovi z lopaty, ze to nespocitam
Dilo je to hezke
Je ti 17 - mě 25 - kdo má nakročeno blíž. Tolikrát jsem utekl hrobnikovi z lopaty, ze to nespocitam
Dilo je to hezke
22.01.2013 - 21:06
15(7.)
hmmm dneska se mi proběhlo po nohách v tramvaji stádo děcek cca z 3 třídy ZŠ a ještě se mi smáli a já se pak smál když jim učtelka zadala domácí úkol za trest. pak to bylo samé hele kvůli němu teď máme něco psát, otočce opatrně za sebe ale nenápadně a potuchu... No nic nedalo se na ně zlobit jen se tiše usmívat a vzpomínat