kmotrov: trefa, přesně tak to je myšleno, těší mě že si to pochopil naprosto přesně, a vím že to není žádné poetické veledílo, moc mě zlobí když někdo stále čeká až přijde jeho chvíle, na co čekat, že? žijeme jen jednou ta chvíle je tady a teď, díky

Swenny: Děkuji :-)

Páni, je to skvělé. Má to dobrý děj a je to i hezky sepsané.Ten konec je skvělý! Vůbec jsem to nečekala. Celou tuto povídku jsem si živě představovala.

taron: O.o

...Hrobka s vyhlídkou
na lepší časy
rozhledna na obzoru
mokré řasy...
Já v tom vidím neschopnost žít teď, vyhlížení jakéhosi lepšího zítra = dnešní smrt, život nepočká.
Je to báseň burcující, muže někoho vyburcovat, zachránit mu život. Je to báseň prospěšná.
Je to věčné téma, bylo tu dávno, je tu dnes, je neustále aktuální.
Zpracování má v sobě pozitivní naléhavost.

Ten uvid - mňam

... ale zato změním Svět -
silné předsevzetí,
tak ať splní se ti,
dřív jak do sta let.

pěkňoučká básnička

aha...já si představovala, že napíšeš , že jen tam chceš neztrácet naději..ale smrtelnej zápas? Ou jé...
neztrá-á-cej
hla - a - vu... :)))

Mě to připomíná smrtelnej výdech, proto ;)

dobrá, ale proč je : "Neztrácej hlavu!" na konci rozdělené na dva řádky?

Na co čekáš ... ?
Hm ..., třebas i na tebe,
doufám, že se sejdeme dříve
než na cestě do nebe.

Marvel13: PrimaDen: taron: VZ.:
Díky za návštěvu a milá slova.

valemart: Marvel13: Děkuji za krásné komentáře a za zastávku :-)

:)))))) přečíst si to stálo za to:)

Vryjeme jména do kůry stromu,
jednou ale napořád,


jen taky : óó - je strašně krásná...

Holky byly rychlejší..takže : ASI tak nějak :)

ou...no...čas je příliš drahý...to jo, proto je nutné to, že druhé mám ráda říkat dnes a denně ..a pořád...abych mohla jednou - třeba i dnes - odejít v pokoji:)

s tím opakováním taky..taky
pochval jsou tu mraky.

...každý živý si uvědomuje, že jednou zemře...

, ale živý si uvědomuje i to , že teď žije :))

Ó, Maky
ten strom
mám taky.
Jak se může někdo v tvém věku dotknout tepla rodinného krbu a hledání smyslu života ve vzpomínkách, kdybys věděla jak často se vracím k tomu co bylo a těžím z toho když je mi bídně. A je mi vlastně fajn. Moc pěkné.