24.03.2013 - 15:30
 1(1.)
hezká
 24.03.2013 - 14:39
 5(4.)
"a tvář má je stále víc a více bledá"... hezké

Pěkná ... :)
 24.03.2013 - 13:49
 7(7.)
štiler: i tak díky za nazor :-) to je na tom to hezký že každýmu to říká neco jinýho každýmu...nic neni předem daný...
 24.03.2013 - 13:42
 6(1.)
ten konec je suprovní :)
 24.03.2013 - 13:41
 16(1.)
zajímavá...neříkám, že jsem z ní pochopila všechno, ale líbí :)
 24.03.2013 - 13:40
 19(16.)
pěkná, pěkná...líbí :)
 24.03.2013 - 11:58
 5(4.)
dobrý,krátký uderný
 24.03.2013 - 11:58
 6(6.)
zajímavá,tak to můžu.
 24.03.2013 - 11:05
 15(5.)
nebo jejím světlem :-)
 24.03.2013 - 10:37
 7(2.)
Přímočaře syrově přesvědčivé :-)
 24.03.2013 - 10:33
 5(5.)
Líbí
 24.03.2013 - 10:13
 20(16.)
miroslawek:
Vždyť píšu, že je mi to jedno...:-)
 24.03.2013 - 01:29
 4(4.)
Miy: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=21090-zlata-cesta-jednoho-
chlapce
Tady vám posílám mé dílo,jaký na něj máte názor ?
 24.03.2013 - 01:26
 Miy
 6(5.)
Je to hezké dílo. Hodně mi to něco připomíná...
 24.03.2013 - 01:20
 11(11.)
první dva verše plně vystihují vztah mé matky k otci... zbytek ponechávám bez poznámky ;)
 24.03.2013 - 01:19
 7(3.)
taky bych si přál abys ovládala metafory... ne, promiň to byl pokus o vtip... co mi vadí jsou výrazné dopovědi a odvozenost... přitom nabíjet by bylo čím
 24.03.2013 - 01:17
 7(1.)
to není rána, jen bušení ve spáncích a tíha na hrudi... bude hůř, věř mi
 24.03.2013 - 01:07
 1(1.)
když nic jiného, zbytečně dlouhé
 24.03.2013 - 00:44
 4(3.)
Miy: Milá slečno, velice hezký výtvor,inspirovala jste mě,až bude moje dílo hotové,byl bych rád,kdyby jste si ho přečetla :)
 24.03.2013 - 00:27
 14(14.)
Náčelník Holá Ruka: Pokud teď svůj původně všeplatný soud omezuješ na pouhé osobní stanovisko, tak to mě vůbec netrápí. Možná kdyby ses nechal uskladnit v Paříži hned vedle metru jako etalon na měření poezie ;)

Nakonec můžeš mít třeba pravdu, to já rozsuzovat nechci, ale došlo ti vůbec, že problémy, které máš, nutně nemusejí být problémem textu?

Ostatně jak praví klasik:

"Vždy existuje ustrnulá představa o tom, jak má poezie vypadat, představa vzniklá na základě analogií s básněmi v té době běžně publikovanými a ze vžitých iluzí o tom, co je „poetické“ a co nikoli. Přijde-li básník s něčím novým, co je s touto představou poetična v rozporu (a jde-li o básníka, je to pravidlo, ne výjimka), dostane se do konfliktu kde s kým. Byl to úděl Whitmanův stejně jako Majakovského: v první instanci se dočkali pouze spílání a sprostot, neboť ve věcech umění se od měšťáků nedá čekat ani smysl pro humor. (Dvacáté století začíná stále víc znát ještě jeden způsob přijetí básnického díla: lhostejnost. To však je něco, s čím by se mělo obrátit na psychiatra spíš toto století, nikoli básníci.)..."

(Jan Zábrana)