kmotrov: díky a nejen za pravdu...

kmotrov: ...třeba jako čerstvý buchty z okna ;-) a jindy po rozmarýnu a třeba i po mejdle ze šuplíku, co ho tam mámy dávají :-) pak i Múzy choděj bez pozvánek...

myslim, ze tva basen touzi po dechu, jako kost touzi po mase... utopena ve zdanlivosti

Moc pěkná, tklivá a upřímná :-) Hezky zní :-)

Mám problém s tím slovem kolikero. Něco mi na tom jeho užití tady nesedí. Pořád mám dojem, že by se to hodilo spíš v kombinaci s pomnožnými slovy, se slovy v párech, to kolikero mě mate. A nemohu říci, zda je ho užito špatně, protože, přísně vzato, nevím proč. Přinejmenším to zní divně.

BorůvkaB: Mě se líbí, má hlavně svůj význam... =)*

Zamila: děkuji :)

"kde je vše je levné"
je to správně, tento řádek?

jinak moc pěkné, zaujal mne hlavně konec...

Má moravská manželka říká, že prej tož.
Jestli myslíš můzu, tak si schválně udělá čas, když nemám čas. Jinak máš pravdu pár slov může být dost a kniha nic.
Po čem voněj nový kousky?

A její srdce získá ten, co neváhá a vyrazí ty dveře, bez pozvání, bez zaklepání (alfasamec ), čehož ona za čas lituje, to když se alfasamec dobývá do dalších dívčích dveří.
Citliví romantici jsou nejlepší kamarádi, tohle je pěkná cesta do jejich duše.

Takže pro nás ostatní je to zcela zbytečný výkřik?

Zorik: Ty, pro které je to určené, to pochopí. Promiňte.

nějak vnímám nářek nad nedostatkem lásky, nepochopení, jinak stylem tvoje klasika

do té poslední věty bych nedávala to však, ale třeba by to změnilo malinko význam, který si jí chtěla dát, líbí se mi, taková "napěchovaná", tak bych to řekla, co nejvíce toho prožít, nejsme pánem svého času, čas je naším pánem(-:

na mě působí až tak chorobně, schizofrenně, není špatná

ono to pochopí každý, ale stačily by k tomu dva řádky, protože takhle jak je to zpracováno je to laciné a bez nápadu

úsvitem - uniknem ... tohle dost ruší
ta poslední sloka nedává moc smysl - láska s úsvitem? před slunce září? kolikero říká a pak najednou uniknem?

Lituju ho... být sám je nejhorší věc. Samota je sice užitečná, ale nesmí přerůst v osamění... Báseň popisuje všechno, člověk si to dokáže představit, jen tak dál.

líbí se mi včetně závěru, protože občas to tak bohužel končí

taron: Řeč byla o načichlých vlasech.
Vezmi si nebohého Goethova mladého werthera, který si ze smutku z neopětované lásky prohnal hlavu kulí, myslím, že načichlé vlasy by bylo to, co by mu vadilo u jeho milé nejmíň a natolik si ji z idealizoval, že by mu i voněla.