Děkuji za chválu, a dvakrát tolik za rady.. :) budu promítat vaše postřehy do další tvorby Díky

moc se mi líbí ten klavírní motiv mimo refrén. Celkově dobrá píseň, kdy bude první album? A máš už bandzone? :D

co je to ta „kudma“? já slyšel místo toho slyšel „kunda“, tak jsem se divil :-D Jinak google zná jen jednu Kudmu - nějakou řeku u Nižného Novgorodu...

Pěkný název. Můžeš sice mít milion možností, můžeš opravdu něco chtít a přesto se můžeš cítit sám. On je to tak trochu úděl básníků. Jak řekl velký recitátor a znalec poezie Mirek Kovářík: Poezie je zveřejňování samoty.
Podobné věci nikoho moc nepotěší, otázka je jestli je smyslem básně potěšení. Je to docela autentické, ještě dost neučesané, myslím že se na tom dá stavět. Slušela by tomu špetka humoru, dokázat si udělat sám ze sebe legraci, i když Ti není nejlíp.

Také se mi staly podobné věci. Sny jsou opravdu zvláštní. Na tyto věci věřím, ráda jsem si početla.

zajímavá

puero: Tomáš, ďakujem Ti! :) Presne nato som dnes myslela, keď sa ten tanier rozbil. Že šťastie je v maličkostiach, ktoré dnes ľudia hádam ani nestíhajú vnímať. Musím sa priznať, že je sama sa to pomaličky učím nanovo. But... this is happiness, I´m completely sure in that. ;)
Báseň zvažujem zaradiť do zbierky, preto som ju napísala osobnejšie, hoci by zrejme generalizovaním vyznela o niečo lepšie.

Ach. Učím teď druháky na gymplu dějepis. Jsou to veskrze budoucí laureáti nobelových a jiných cen. První jejich bylo, že si stěžovali, že jim neříkám, kdy si mají psát a kdy ne. Nenapadlo mě, že během mého akademického výkladu píšou na okraj svých nelinkovaných sešitů (do dějepisu!!!) podobné básničky. Takových jsem napsal taky dost. Radím si tyhle věci - v originále - archivovat. Protože za deset let už třeba nebudeš psát vůbec, a pokud ano, tak jinak a to bude smutné. Svým způsobem.

Popravdě, nevím co si o tom myslet. Naškrábané na papíře to vypadalo líp, formátování tomu hodně ubralo. Atmosféru to má hezkou, takovou zranitelnou, ale obsah, který jsem dřív (musím se zahanbeně přiznat, že občas dávám v hodině pozor) tak nějak nezaregistrovala... palec dolů za něj.
Promiň.

Týno, tohle je naprosto geniální! (Sice si dovedu představit, že by bylo i geniálnějšie, kdyby to skončilo druhou slokou, protože by to bylo mnohem univerzálnější, ty vždycky sklouzneš do osobní roviny a tím tu báseň ostatním jakoby vzdálíš, jako soukromý majetek) Střepy.... kdyby se tak dalo platit porcelánovými střepy jako mincemi. Co si koupíš za pár střepů? Štěstí? Napsalas to tak, že je to křehké samo o sobě. Líbí se mi ta romantická materiálnost, která je v tom zakletá a hlavně ona realita, ta každodennost, která je naplněná střepy. Detaily. Tím, co nestojí za povšimnutí, ale básník to vidí. Ty to vidíš.

Hodně podařená :)

život není próza, ale poezie;to se ti povedlo, zbytek je trochu mdlý, ačkoliv tak nadprůměrně. a ...z tváře popel smutku stírá - zní to hrozně a pak už jsem radši přeskakoval, zbytečně krkolomné a rozvracející náladu zbytku básně.

zbav se fejsbúku, mobilu, jdi ven a všechno bude hned zelenější. a nezveřejňuj podobné věci, je to děs. do šuplátka klidně, vypsat se potřebuješ.

povedené,a to se neopakuji

A proč proti tí samotě a smutku něco neděláš? V tvém věku máš milion možností, jen něco opravdu chtít.

Konečně jedna báseň s optimismem a nadějí v lepší příští is návodem, jak na to. Už jsem dlouho nic podobného nečetla.

Je to pěkné, má to hloubku, jen bych se přimlouvala za trochu naděje nakonec, bez naděje se nedá žít.

Dekuju za pochvaly. Musim rict, ze vyjmecne mam z vysledku taky dobry pocit. To se mi casto nestava)

Líbí se mi :) i když je to depresivní báseň, umím se do ní vcítit, moc hezká

dost dobrý