kolikrát máme štěstí před nosem a nevidíme ho, je to jako hledat brýle, které máme na nose...

fíha, ta se jednou zase povedla ...

moc na stylizaci nejsem, ale souhlasím se Zamilou, jinak souzvučím i dále s ostatními, první sloka je bomba, druhá navozuje dále nostalgicitu, třetí dává naději, že se jednou všichni sejdem? Tady, nebo tam, je to jedno...

každý jsme ztratili své nejbližší, své učitele, své milované...
jejich vůně se nedá zapomenout a je právě tak uklidňující jako vůně levandule...

Zamila: misháá: Midem: Děkuji moc za přečtení a komenty, potěšily.

uffff

Celkem vostrý. Neměli jste se líbat proti větru.

Ty tečky jsou super.

Yana: Fakt ti to přijde tak dobrý?

Jou file flou ke pasa paradox.

jo, stačí pár slov a vnímám v nich hodně bolesti...

jo, to mě opravdu pobavilo, nápadité a hezky mužské

haiku ti jdou, tím že zreguluješ slova vynikne tvoje myšlenka a ty máš bezesporu velmi poetické

ou, tak to je skvělý, škoda že nemáš jednu ruku dlouhou...tohle si zakládám, no, vlastně stejně vnímám cosi pozitivního, ten důvod jít stále dál

taron: ŽblaBuňka: děkuji, věrní

Midem: jasně, vlastně ta báseň skoro není o slunečnici :-), dík

líbí

Zamila: No a taky melodie, na tu jsi zapomněla:-)...přitom je to všechno mimo mísu.

Midem: Díky moc za hvězdičku Johny Mideme.

Zamila: Díky, se přihlásím a mám tu dva komentáře, můj život zase dostal smysl. Svět byl divnej vždycky, akurát se jezdilo na drožkách. Včera jsem dolouskal Davida Coperfielda, jdu to vrátit a v knihovně maj o prázdninách jenom do pěti, ha, dost divná knížka, ale člověj si alespoň procvičí češtinu, navíc to má asi ještě další díly, pfff. No nic, díky za přečtení.

Hm opet plno mych preklepu (klasika) snad si to prelouskala :D btw. Tady si vsichni tykame ;)