Měla jsem po první sloce pocit, že to bude nějaká buřičská, odmítající škatulkování.. a pak se to tak nějak zvrtlo.. Některé pasáže se mi líbí strašně moc.. jiné mi k tomu myšlenkově moc nesedí.. :)

Zamila: když si na tebe vzpomeneme, to nemusí být se vší vážností :))))
ne, buď ráda, že vzpomínáme, prostě tvá vášeň s únorovým koupáním je mimořádná a natolik tě odlišuje, že prostě jsi ty jedna z hlavních postav, na kterou nás naše fantazie upozorní...zimní koupání mi bude nadosmrti evokovat Zamilu :)

ty máš fakt bezesporu úžasný talent a dlouho to tady nikdo nenapsal...

Severak: vanovaso: taron: Proč mě jen všichni berete tak vážně ? :-D Mě, ironika ? :-) Trochu nadhledu a dekonkretizace ! ;-) Já si asi zvykla na to, že když jsme kdysi takhle plavali s bráchou, měl by tam vlízt každej chlap. Samozřejmě to ale nevyžaduju ! :-) Jen pak jdou body dolů :-D ;-)

láska, nenávist, život, smrt.... obrovské kontrasty a proto možná ta naděje...- ano, naděje je divoká, ona totiž se musí vymanit z područí rozumu (i citů) a sama za sebe jít vpřed a žít (být tekoucí) - pak je to ta naděje v tom pravém slova smyslu

báseň je úchvatná.

vanovaso: :-D Tohle je fakt moc :-D

vzpomínkami můžeme i sakra zestárnout...ne, to mládí je v nás, buď se ze vzpomínek vymotáme a zmoudříme...nebo zestárneme...ale kolikrát člověk by chtěl zastavit ty vzpomínky, vymotat se z nich, ale bez pomoci jiných to nedokáže...
jo, máš krásnou poetickou úvahu, ale nevím, ty poslední dva řádky jsou tam možná nadbytečné (ale jen pro taron)...ruší to, to, jestli se to sluši ? No..hlavně, jestli chceme!!!

rytíř změněn v gaučáka....? :)

pěkné to je, souhlasím se Sucháčem, je v tom takový ten suchý humor :))))))))

Amelie M.: Myslím si, že kdo má srdce na pravém místě, toho andělé ochraňují zuby nehty...ale i tak se může cokoliv stát...takže náhoda je blbec, ale ...ale nebojím se jí...a to je to nej, nemít strach z budoucnosti.

:)))
taky jsem si vzpomněla na Zamilu a její koupání v únoru. Heleďte, pokud jde o namlouvání, to se pak občas nějaký nechá i v tom únoru ponořit do vody...pak už ale ne, pokud mu to není vlastní.... a vojna by nic nespravila...já bych...no, Zamila musí hledat u těch otužilců a k tomu básníka? No..nevím, nevím,
ale co vím, možná to, že chápu Severáka s tím cynismem...no, vono právě to namlouvání, moc pěkná věc, mladík se snaží mluvit " řečí" ženy, to znamená - citem, emocema...žena je nadšená, jak je mladík citlivý a pak? Světe div se, vono mu to nezůstane!!! Za pár let - někdo pár měsíců ---už si jede svou " řečí" - hlavně používá rozum, žádné city, proboha žádné city...
teď jsem byla cynická asik já, ale atomovka to ještě nebyla, tu nemám...jen maličký cynizmus, kterému se snažím přijít na kloub a naučit se řeči mužů... nevím, jestli se mi to podaří a jestli jo, pak nevím, jestli v tom budu vůbec šťastná...

přesně, jak píše Nell...
hm,...básněmi se dá vyjádřit tolik a tolik...na co jinak vlastně ani slova nestačí a rozumem nepojmeme, proto tak miluji poezii...

Severak: jen abys nezmrzl panáčku, a jiný místo tebe neskončil v Zamilině hledáčku...

Pěkná ... :-)

Krásně vystižená atmosféra, okamžik. Moc se mi líbí

shane:ne je to víc než dost, a než možná dokážeme...

vanovaso: pro mě andělé představují vše dobré, co mě provází na mé cestě životem.. děkuji :)

vanovaso: "když my si dovolíme jít dál".. a o tom to je

andělé je něco co nás chrání, pro každého to může být něco jiného, já věřím v myšlenky, ale ani ty nejsou vvšemocné... hezké

Amelie M.: Díky, i za to o mých "pokusech" přemýšlíš, i toje pocta. Je teď. Včera už není a nikdy nebude, jen ve vzpomínkách , ze kterých žijeme, a zítra? bude zítra? Kdo ví? Je tedy jen tady a teď, a a ni to není budoucnost. Pohne-li se čas , zase budeme žít jen tou přítomností , která bude v tu chvíli, ale možná ty minulé prožitky a vzpomínky /i bolestné/ v nás ,nás omladí, protože budeme svobodnější a lehkomyslnější v tom dobrém slova smyslu, nebudem lpět na malichernostech a nepodstatných věcech. Když pohne se čas = když my si dovolíme jít dál...

vanovaso: A to se Ti zdá málo, paní So z Vany?;-)